Popis odpovídá údajům na původním evidenčním listu zpracovaném: D. Antošovou, listopad 1968. Doplnění evidenčního listu: Hrad se nachází na úzkém nedostupném skalnatém hřebeni, ale hluboko v údolí, takže mohl být ohrožen z převýšených okrajů. Přístupová cesta k hradu vedla úbočím údolí od Březníka po strmě klesající šíji až k prvnímu příkopu. Příkop je jen 8 m široký se svislými stěnami vylámanými a je 7 m hluboký. Cesta jím prochází a zahýbá na úzkou římsu sevřenou mezi předhradní bradlo a sráz k řece. Zdivo po okrajích římsy svědčí už o její příslušnosti k opevnění hradu a tento přihrádek byl bráněn ze zděné stavby na temeni bradla. Cesta dále vedla ohrazeným sedlem, za nímž se zvedá vyvýšenina po hranatém věžovitém objektu, pod nímž byla druhá brána. Teprve za dalším sedlem se nachází asi 15 m široký a 45 m dlouhý pahorek, který ukrývá zbytky blokového hradního jádra. Jeho hlavní budovou byl palác, jehož zdi na východě sledují nepravidelné okraje skalní stěny. Na kratších koncích a snad podél západní strany se táhl úzký parkán suplující dvorek jádra. Také dolní nádvoří pod jádrem bylo úzké a na severu je končila 2,5 m silná příčná hradba, v níž byla branka k řece. Hřeben dále klesá do jejího ohybu a je ještě dvakrát přerušen uměle upravenými skalními rozsedlinami. Na skalním spočinku asi 200 m před hradem a cca 50-60 m nad ním se nachází předsunuté opevnění. Má rozměry jen 9x5 m a od pokračujícího hřebene je odsekl 12,5 m široký příkop. Rozloha a příkop fortifikace jednoznačně vylučují možnost obléhacího opevnění. Chráněná plocha lokality hradu je 7811 m2, předsunutého opevnění cca 300 m2. Hrad byl sídlem rodu, z něhož vyšel nejznámější český kondotiér předhusitského období Jan Sokol z Lamberka (+1410). Dobře známá byla také bojová činnost jeho bratra Vaňka a ani jméno Janova syna Mikuláše nepatřilo mezi husitskými hejtmany k posledním. Hrad sloužil po desetiletí jako základna k výjezdům jejich bojových družin. Zakladatelem sídla byl Janův otec Jaroslav z Knínic. Získal prospěch z působení v zemských úřadech a když ještě r. 1364 prodal Knínice, investoval peníze do stavby hradu, po němž se už r. 1376 psal. Jako nejvyšší sudí olomoucký tak zvýšil prestiž svého zemanského rodu a současně prokázal ekonomický rozkvět doby, neboť provoz hradu dokázala uživit necelá jedna vesnice. Když se hospodářská situace zhoršila, sáhli jeho synové k jiným způsobům zajištění příjmů. Po husitských válkách hrad patřil Janu Komorovskému, ale zpustl krátce po r. 1440 při koordinovaných akcích stavů proti hradům rozbojníků. V r. 1459 se už uvádí jako pustý. Archeologický materiál je datován do druhé poloviny 14. stol. a první poloviny 15. stol., což ukazuje na shodu obou zdrojů a hodnověrnost písemných zpráv.