Výstavbu zimního stadionu, který městu palčivě chyběl, projednala rada Městského národního výboru již 10. září 1954. Následně bylo rozhodnuto, že zimní stadion s uměle vyráběným ledem bude postaven v Topolově ulici poblíž koupaliště na Vápence a bude napojen na mrazírny nedalekých jatek. KNV v Liberci projekt schválil a v roce 1954 se začalo se zemními úpravami. Nakonec však bylo s ohledem na celou řadu problémů upuštěno od vybrané lokality a byl zvolen nový pozemek v Jeronýmově ulici v Horním Růžodole. S projekčními pracemi na základě projektu ing. Bohuslava Lisala se začalo 1955 a o rok později byl stadion, ještě jako otevřený, tzn. bez zastřešení dokončen. Kapacita byla cca 9000 diváků, z toho 1800 sedících a rozměr kluziště byl 30 × 60 m. Poměrně záhy však bylo konstatováno, že stávající podoba zimního stadionu je zcela nedostatečná a je tedy třeba přistoupit k jeho zastřešení. Návrh vypracovala projekční skupina Krajského projektového ústavu v Liberci vedená Ing. Vlastimilem Šedem, CSc., který mj. pracoval i na proslulém televizním vysílači a horském hotelu Ještěd. Ocelové prvky dodaly Válcovny trub a ocelárny Chomutov n. p., subdodavatelem byly Pozemní stavby Liberec a montáž ocelové střešní klenby provedl Průmstav Pardubice. Šedo přišel s pozoruhodným systémem betonáže, který do síťových forem opírá ocelovou klenbovou konstrukci do železobetonových prostorových sloupů s volným rozpětím 90 m, tedy bez jakékoliv vnitřní podpory, kdy veškerá tíha konstrukce spočívá jen na postranních sloupech. Svým odvážným a atypickým konstrukčním řešením se tak blíží mistrovským stavbám Piera Luigi Nerviho.