Archeologická lokalita Horákovský hrad, je lokalita strategicky využívající úzké protáhlé ostrožny (310 m n. m.) v levobřežním meandru potoka Říčky na protějším břehu velkomoravského hradiska Staré Zámky u Líšně. Přestože leží při hranici CHKO Moravský kras, není na subjekt vázán žádný zvláštní přírodní ochranný územní vztah. Plochu opevněného areálu, situovanou asi 40-45 m nad údolím Říčky (vrcholovou plošinu s chráněnou šíjí), lze vymezit rozlohou cca 1,7 ha. Společně s dalšími pravěkými opevněnými výšinnými body v údolí potoka Říčky (Staré Zámky, Chochola), dotváří lokalita krajinu rozeklaných slepencových a vápencových rozsoch a skalních bradel jižní vstupní zóny do oblasti plošin Moravského krasu. V současnosti jsou plošina a úbočí Horákovského hradu pokryty souvislým lesním porostem a křovinami. Na vrcholové plošině byla na náklady obce Mokrá-Horákov nedávno umístěna informační cedule s archeologickými nálezy a rekonstrukcemi raně středověkého hradiště a středověkého hrádku od architekta P. Šimečka a archeologa P. Kosa. Z hlediska zachovaných hodnot nejstaršího objektu lze v kontextu fortifikované ostrožny zmínit valové opevnění obklopující jádro raně středověkého hradiště zhruba trojúhelníkového tvaru o délce asi 215 m a šířce 12-100 m. K tomu se váží tři šíjové příkopy zasekané do skály na přístupové východní straně ohrazení směrem k trati Mordovny. K raně středověkému hradisku náleží i cesta stoupající ze dna údolí Říčky směrem ke klešťovité bráně, která leží v přerušení valového opevnění v severozápadním cípu ostrožny. Vzhledem k celkové dispozici hradiska, bohatě členěného terasními úpravami a zvenčí ještě doplněného o dva menší příkopy, nelze u pravoúhlé vyvýšeniny situované v centrální části akropole mladšího vrcholně středověkého hradu vyloučit, že jde o substrukci starobylé dřevo-hlinité obytné hranolové věže s kameny v základech. Podobné tři, avšak poněkud menší objekty stály ještě v úseku šíjových příkopů, kde mohly chránit jejich přemostění. Mladší vrcholně a pozdně středověký hrad zůstal dodnes zachován jen velmi torzovitě. Nejvýraznější je ruina mohutného podsklepeného paláce stavěného na vápennou maltu, se základy o šířce a délce asi 6 x 20 m, který byl vezděn do ohradní zdí obepínající jádro hradu. Ze zdi tvořené kamennou konstrukcí na maltu se zachovalo ucelené jen jihovýchodní nároží, které je dochováno v částečném průběhu v základech a překryto substrukcí, pod palácem roztaženou po svahu směrem do údolí. Za zmínku stojí ještě ruina drobné kamenné stavby podkovovitého půdorysu vystavěné rovněž na maltu, která je od jádra hradu vysunuta asi 70 m jihovýchodně k prvnímu nejširšímu a nejhlubšímu šíjovému příkopu, kde je v tomto aspektu patrná jeho možná souvislost s gotickým hradem. Uvažuje se, že může jít o pozůstatky bašty nebo věže, chránící přístup do hradu ze směru od jižního úbočí šíjového opevnění. Souvztažným objektem je rovněž mohutná kotlovitá deprese v jihozápadním cípu opevněné ostrožny, která na svém dně skrývá konstrukci studny nebo cisterny vysekané do skály a obestavěné místním pískovcovým kamenem. Na základě zachovalosti můžeme objekt klasifikovat jako nedostavěný, nebo ve stavu částečného rozebrání. Na základě současných terénních reliéfních struktur lze v místech náspů obsahujících masivní substrukci vypálené mazanice a plošin obdélného a čtvercového tvaru, předpokládat základy dalších dřevo-hlinitých nadzemních staveb obytné a hospodářské funkce, z nichž některé mohly zaniknout buď přirozeně nebo při požáru. Také cesta směřující ze dna údolí od jihozápadu k opyši hradu vykazuje drobné antropogenní úpravy nejasného významu (příkop, terasové plošiny).