Stavební plochy pro největší závod na kovovou bižuterii ve střední Evropě byly vybrány v roce 1960. Jednalo se o poměrně kontroverzní krok, který byl ze strany veřejnosti přijat s nevolí, neboť se jednalo o pozemky v bezprostřední blízkosti rekreačních ploch na břehu jablonecké přehrady. Autorem architektonického řešení byl i v tomto případě Miroslav Drofa. Ten zvolil koncept etážové výrobní budovy, propojené s dvoupodlažní halou a doplněné samostatnými objekty jídelny, zdravotního střediska a administrativy. Novostavba tak byla v souladu s architektovým názorem na budování průmyslových budov: „U průmyslových staveb považuji za hlavní požadavky maximální flexibilitu, využití všech ploch, co nejefektivnější průběh výrobní linky, co nejméně omezenou možnost dalšího rozvoje a lidsky přijatelné prostředí.“ Osmietážová trojtraktová výrobní budova o patnácti travé s modulovou sítí 6 x 6 m přímo vychází z typového konceptu trojtraktové etážové budovy zlínského typu a její podobnost se stavbami ve Zlíně je tak z jabloneckých realizací Centroprojektu největší. Když si opět vypůjčíme Drofova slova „... zlínskou tradici nevytváří jenom cihla. Vytváří ji podle mého názoru, a to hlavně u objektů, které rozhodujícím způsobem ovlivňují panorama města, přehledné řazení jednoduchých hmot a rastr viditelné konstrukce, který zjemňuje a provzdušňuje plochu. Proto myslím, že použitím moderních předvěšených plášťů, ať už z kovu, nebo z lehkých a vzdušných betonových výplní, nejen neporuší jednotu architektonického dojmu, naopak ještě bude znamenat obohacení rejstříku výrazových možností.“ Areál byl stavěn za pomoci patentovaného ocelového bednění, které Centroprojekt vyvinul na počátku šedesátých let. Půdorysné rozměry jsou 18 x 90 m a konstrukční výška podlaží činí 4,20 m. Jednotlivé moduly jsou ve spodní třetině vyplněny parapetními panely z plynosilikátů, nad kterými jsou vždy čtyři rozměrná okna, zajišťující intenzivní prosvětlení interiérů. Hlavní vchod se schodištěm o šířce tří travé, zvýrazněný stříškou je umístěn ve středu hlavního průčelí. Ušlechtilé pojetí fasád podtrhuje i zvolená decentní modrošedá barevnost. Navíc zde poprvé v Československu byly použity sklobetonové výplně Copilit, dovezené v roce 1963 z NDR, které se uplatnili v rámci celoskleněných příček v budově podnikového ředitelství a ve výrobních prostorách. Předpolí areálu pak oživuje umělecká výzdoba v podobě fontány od Karla Kronycha a kovová plastika od Jiřího Nováka. Umělecká díla se výrazně uplatnila i v interiérech. Ve vstupní hale břidlicová mozaika od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové a leptaná skleněná stěna od železnobrodského výtvarníka Antonína Drobníka. Tato velká díla pak doplňovala drobnější výzdoba, např. v jídelně. V kontextu Drofova poválečného díla tak můžeme areál kovové bižuterie označit za jednu z architektových nejzdařilejších realizací.