Současná památková zóna se rozkládá v rovinatém části žatecké ostrožny, jižním směrem od jádra města, kde bezprostředně navazovala na městské opevnění a příkop (dnešní Nákladní ulice). Základní komunikační rozvrh území byl definován již v raném středověku. Kopíroval uliční síť směřující od městských bran směrem na Prahu (dnešní tř. Obránců míru) a Plzeň (ulice Volyňských Čechů), popř. komunikace vedoucí k důležitým lokálním cílům (Tyršova ulice ke kostelu sv. Jakuba); respektoval při tom rozmístění opevněných raně středověkých předměstských osad rozprostírajících se kolem sakrálních staveb (Nerudovo náměstí, Náměstí Prokopa Malého). V raném novověku byla souvislá řadová zástavba pouze v některých partiích kolem hlavních komunikací (Masarykova ulice, severní část tř. Obránců Míru), v ostatních částech převažovala zástavba solitérní. Funkčně prostor sloužil jako hospodářské zázemí města, významné žatecké rodiny zde vlastnily dvory, které je zásobovaly potravinami. Do tohoto prostoru byly přesouvány hygienicky a požárně nebezpečné provozy (zejm. sladovny, kovárny, hrnčířské dílny). Strukturu území v polovině 17. století ovlivnila výstavba areálu kapucínského kláštera (ve východní části MPZ), kvůli kterému zaniklo několik desítek menších staveb. Část objektů zejména v blízkosti hlavních ulic byla v baroku přestavěna ve velmi reprezentativním duchu (týká se to zejm. částí kolem tř. Obránců míru a Masarykovy ulice), v autentické podobě se do současnosti dochovalo pouze několik z nich (č. p. 316). Zásadní pro současnou podobu památkové zóny bylo období od poloviny 19. století, kdy souvislosti s masivním růstem chmelařské produkce dochází k radikální přestavbě území. Při ní je sice respektován základní urbanistický rozvrh, původní objekty jsou však buď demolovány nebo zásadně stavebně upraveny. Zastavovány jsou všechny parcely, hranice zástavby se posouvá více na jih až k dnes již neexistujícímu parku zřízenému v 1. polovině 19. století v prostoru ulice Komenského Alej. Veškerá starší vrstva zástavby v tomto období prakticky zanikla; dochována je lokálně např. v bloku vymezeném Masarykovou a Nákladní ulicí, kde jsou ve stávajících objektech částečně přítomny středověké zděné konstrukce. K funkčně výjimečným a autenticky dochovaným starším objektům v tomto prostoru můžeme zařadit renesanční sladovnu č. p. 356. Také u objektů na nároží tř. Obránců míru a Masarykovy a Masarykovy a Karla IV. je prokázán jejich minimálně renesanční původ (dokládají to jejich suterény s pozdněgotickými portálky nebo přízemí se zbytky loubí). Ke starší vrstvě můžeme zařadit také areál kapucínského kláštera a středověký hřbitovní kostel sv. Jakuba, který díky vývoji území v 19. století dnes stojí prakticky v periferní pozici při východní hranici památkové zóny. Specifická skupina barokních domů stojící v Tyršově ulici, patřících sociálně nižším vrstvám a částečně využívající ještě dřevěné nebo hrázděné konstrukce, zanikla na počátku 21. století. V souvislosti s rozvojem chmelařství bylo od 70. let 19. století do 20. let 20. století do prostoru dnešní MPZ vestavěno více než 80 staveb sloužících pro skladování chmele. Svou funkcí specifické objekty jsou charakteristické maximálním možným využitím půdorysu parcel a výškou, která atakuje hranice soudobých technických možností. Do výše předposledního (nejčastěji 4. NP) jsou zděny tradičním způsobem z opuky, poslední patra jsou cihelná. Vnitřní vestavěné konstrukce jsou dřevěné, tesařsky provedené. Charakteristické je zastřešení, které je zprvu sedlové nebo valbové s obvyklou pálenou krytinou, výjimečně s břidlicí; později se masivně objevují i rovné střechy s netradičními krytinami (zejména asfaltové pásy). V závěru 19. století, s nastupující technologií umělého sušení chmele a jeho sířením, se součástí střešní krajiny města stávají výrazné vertikální prvky, komíny nad sušárenskými hvozdy nebo sirnými komorami, popř. také bedněné vikýře nad výtahovými šachtami. Komínů je dodnes dochováno 21. Samotné sklady chmele jsou pak často doprovázeny honosnou vilou architekturou sloužící pro bydlení majitele, s mimořádně náročně provedenými a dodnes autenticky dochovanými interiéry. Vysoká pozornost je věnována i ostatní výbavě, v uličním interiéru lze dodnes najít původní oplocení, ve dvorech je historická valounová zádlažba skládaná do náročných geometrických obrazců, obvyklou součástí soukromých zahrad jsou zahradní altány. Sklady chmele vznikají buď jako regulérní součást zástavby uliční fronty (náměstí Prokopa Malého a Prokopa Velkého, Nerudovo náměstí, Kovářská a Zeyerova ulice), nebo ve vnitrobloku před obytnými vilami (tř. Obránců Míru, Masarykova ulice). Vše přitom bylo podřízeno všeobecně platným stavebním požadavkům – objekty jsou zděné, i sklady mají stejně jako vily a činžovní domy architektonicky reprezentativně pojatá průčelí, která se, kromě existence jednoduchých okenních výplní, svým vzhledem neliší od domů obytných. Hladké omítky byly opatřeny historickými nátěry v zemitých odstínech okru, šedé nebo zelené. Na konci 19. století jsou prakticky všechna veřejná prostranství zadlážděna. Unikátní historická valounová zádlažba chodníků je dochována např. před objektem nové známkovny chmele, v průjezdu domu č. p. 650. Obvyklou, dnes už neexistující součástí veřejných prostranství, byly četné požární nádrže. Posledním, historicky důležitým zásahem do urbanismu města, se ve 20. letech 20. století stala realizace nové známkovny chmele (č. p. 1612) a na ni navazujících velkých skladů chmele na Chmelařském náměstí. Ze stejného období pochází zástavba tzv. dvojdomů ve východní části Tyršovy ulice. Ve 2. polovině 20. století bylo počítáno se zánikem historické zástavby prakticky v celém prostoru MPZ, kde byla vyhlášena stavební uzávěra. Paradoxně se však díky ní podařilo zabránit degradaci památkové zóny vestavbou hmotově nevhodných objektů. Stavební intervence z tohoto období jsou téměř nevýznamné, omezují se na vestavbu nízkopodlažního panelového domu v Klášterní ulici nebo novostavby rodinných domů v Zeyerově ulici. Zásadním krokem byla po roce 1990 vestavba předimenzovaného, urbanisticky problematického a architektonicky podřadného objektu č. p. 2767 v těsné blízkosti kapucínského kláštera v ulici Obránců míru. Vrstvu nejnovější zástavby vzniklé po roce 2004, kdy byla vyhlášena památková zóna, reprezentují dvě stavby na náměstí Prokopa Velkého – přístavba ke Chmelařskému muzeu vychází z hmotového řešení staršího, zde stojícího skladu chmele, demolovaného po druhé světové válce. Výraznou vertikální rovinu města, jejímž nositelem jsou dvě desítky historických komínů, posílila novostavba tzv. chmelového majáku.