zámek

Monumetální architektura složitého vývoje, z větší části fasádově sjednocena radikální barokní přestavbou J. B. Santiniho, tvoří soubor budov uzavírající čtvercové nádvoří přístupné průjezdem v budově prelatury. Centrální čtyřkřídlá dispozice se skládá z mladších barokních křídel tzv. nového opatství obklopující 3. nádvoří s kašnou a samostatně utvářené trojkřídlé, původně středověké budovy starého opatství předstupující před jihozápadní nároží prelatury. Vstupnímu jižnímu křídlu dominuje vznosná, centrální, osmiboká stavba projevující se navenek trojbokým rizalitem s průjezdem v přízemí a velkolepou aulou v patře, jejíž celá plocha klenby je zdobena honosnou freskou „Nebeská blaženost benediktinů a cisterciáků“ od K.F. Töppera z roku 1734. Boční části křídla tvoří nižší, nestejně vysoké části, navazující vlevo na staré opatství a vpravo spojovacím krčkem na konventní kostel. Průčelí je zdobeno vysokým pilastrovým řádem a završené drobným trojúhelníkovým frontonem. Východní jednopatrové křídlo s průchodem ke konírnám na 4. nádvoří je desetiosé. Rozlehlá severní dvoupatrová budova členěná ionizujícími pilastry a bohatě profilovanou korunní římsou je ve střední části završena trojúhelníkovým frontonem s kasulovým oknem. Západní jednopatrové křídlo ústí ve vysoký, sevřeně působící blok starého opatství renesančního rázu s gotickým jádrem. Malý dvorek vymezený starým opatstvím je uzavřený zděným průchozím krčkem. Střechy komplexu jsou převážně mansardové, z části sedlové.