Dvoupatrový objekt, rohová parcela. Budova spořitelny zabírá celou parcelu č. 72. Významnou realizací třicátých let se stala budova Českobudějovické záložny z roku 1936 v ulici U Černé věže č.p. 69. Stavba je příkladem citlivého včlenění moderní architektury do historické zástavby. Záložnu vyprojektovali pražští architekti Josef Václavík a Bohumil Kněžek v roce 1934. Autoři stavby měli nelehký úkol, museli se vyrovnat s dispozicí pro úzkou, hlubokou parcelu, na pohledově velmi citlivém místě nároží severní fronty hlavního náměstí s průhledem na kostel svatého Mikuláše a Černou věž. Budova se skládá ze tří hranolů. Kratší a užší je součástí severní fronty náměstí , za ním pokračuje dlouhý širší hranol do hloubi parcely, na něm spočívá třetí, oproti předešlému užší a nižší. Průčelí do náměstí zachovává výšku sousedních měšťanských domů, uzpůsobuje jim rovněž počet a tvar oblouků loubí a podobu oken. Vše je provedeno v jednoduchých, hladkých formách. Oblouky loubí jsou obložené travertinem, první a druhé patro s atikou omítnuto. Boční průčelí se v rozmezí prvních tří os v přízemí otevírá loubím s rovným překladem, v němž se nachází hlavní vchod. Nad hlavním vchodem je dobový reliéf. Delší část průčelí tvoří tři horizontální pásy rozměrných oken oddělených pouze úzkými špaletami. Zdivo je zde maximálně redukováno. Autoři to sami zdůvodnili požadavkem světla a výrazu prostorové souvislosti s vnějškem. Vnitřní uspořádání budovy vyplývalo z požadavků provozu peněžního ústavu s ohledem na zdravé pracovní prostředí pro zaměstnance. Volnost v utváření jednotlivých pater umožnilo použití železobetonového skeletu. Autoři umístili úřadovny do přízemí a do prvního patra, do nitra stavby včlenili dvoranu, dosahující výše prvního patra a osvětlovanou svrchu. I v interiéru byly užity kamenné obklady, uplatnil se tu moderní umělecký průmysl a na výzdobě se podíleli soudobí výtvarníci. Autorem vitraje ve vstupní části spořitelny je Josef Kaplický. V interiéru stojí plastika dívky od Břetislava Bendy, nad vstupními dveřmi je reliéf stejného autora, vztahující se svým námětem ke spoření. O reakci na realizovanou Záložnu píší autoři jejího návrhu „ Morálním úspěchem všech účastněných na díle bylo vřelé přijetí celou veřejností, vyjádřené při slavnostním odevzdání budovy svému účelu na jaře 1936.“ Budova se zachovala ve vysoce autentickém stavu.