Vodní obilní mlýn, poháněný do zániku živnosti v roce 1951 jedním vodním kolem. Budova obdélníkového půdorysu je založená na svahu z důvodu spádu vody. Na straně níže položeného terénu je vysoká kamenná podezdívka, přecházející na severní straně v návodní zeď s otvorem pro hřídel vodního kola. Podezdívka vytváří svojí výškou prostor pro umístění sklepů a především podkolí mlýna, kam byla pomocí hřídele vodního kola přenášena vodní síla. Je zde paleční kolo (litinové) a převody k pohonu "uměleckého" složení. Původně zde byly přesévací část obyčejného složení (moučnice, moučná truhla). Přízemní dům s mlýnicí je roubený, roubení nevhodně opatřeno nátěrem olejovou barvou. Štít je druhotně bedněný bez respektování tradiční skletby. Střecha je sedlová. Krytina eternit. Okna dělená jednou svislou příčkou. Hlavní dveře jsou na východní straně, která má terén v úrovni vchodu. Celé zápraží je upraveno jako krytá pavláčka. Mlýn má typickou půdorysnou dispozici drobného mlýna: vytrácí se síň, za kterou slouží mlýnice. Z té se vstupuje do hlavní a menší světnice na průčelní stěně. Původní obyčejné sloužení mlýna bylo ve 20. letech 20. stol. přestavěno na umělecké s tímto vybavením: 1 moučná stolice, trier, čistička, výtahy, hranolový vysévač. Pro šrotování byl ponechán francouzský kámen. Celé zařízení se podařilo vtěsnat do původního prostoru, kde je uloženou na třech podlahách a v podkroví poslední vodní kolo bylo postaveno v roce 1949. (popis L. Štěpán 1988)