Patrová vodárna je postavena na obdélném půdoryse, orientovaná podélnou osou ve směru východ-západ. Na ni v podélném řazení na západě navazuje rovněž obdélný, přízemní domek – byt čerpadláře. Smíšené zdivo je omítané vápennou okrovo-béžově natřenou, částečně degradovanou omítkou. Vlivem této degradace je jasně vidět, že přízemí tvoří masivní zdivo v kombinaci pískovce a cihel, nesoucí litinové nádrže, oproti odlehčenému cihlovému zdivu patra. Sokl objektu je z pískovcových cihel a nároží zpevňuje masivní šedá bosáž z pískovcových kvádrů. Jižní a severní fasády člení dvě osy velkých obdélných oken, která mají v přízemí segmentový záklenek. Přízemní okna na severu jsou pouze vyznačena slepými nikami ve fasádě z důvodu symetrie, okna v patře byla druhotně zazděna. Nad horním oknem severní fasády je patrný výstup přelivného potrubí. Úzké boční fasády prolamují okenní otvory v jedné ose; segmentem zaklenuté okno východní fasády je v přízemí, stejně jako na severu, slepé, z jihu přiléhá domek – byt čerpadláře. Okna v patrech jsou dvoukřídlá, dělena do tabulek. Zajímavé je zasklení přízemního okna jižní fasády, které vyplňuje železný rastr tzv. T-profilu, držící malé čtvercové, druhotně zabarvené, výplně. Vstup obdélnými dvoukřídlými dřevěnými dveřmi s nadsvětlíkem v obdélné zárubni se segmentovým záklenkem, je umístěn v pravé ose jižního průčelí a vsazen v kamenném, jednoduše odstupněném ostění. V horní partii jižní fasády je upevněna kladka stavoznaku bez lankování. Nosná konstrukce krovu je tvořena krokvemi osedlanými na vrcholovou vaznici a na pozednice uložené na zdech. Vaznici uprostřed délky podepírá sloupek uložený na příčný trámek. Konce krokví jsou ozdobeny vyřezáváním. Na štítech je osazena zdobná dřevěná ostřešnice. Střecha je pokryta bobrovkami na korunové krytí. Střecha byla původně zcela bez klempířských prvků, dodatečně byly osazeny dnes již opět prakticky nedochované podokapní žlaby a dešťové svody. Nad střechu v severozápadním nároží vystupuje komín vyzděný z plných cihel s částečně dochovanou komínovou lávkou. Nad zemí v severozápadním rohu objektu jsou dochována kovová dvířka vybíracího otvoru komína. Interiér je tvořen jedním velkým prostorem, rozdělitelným pouze pomyslně na dvě výškové úrovně. V přízemí se dříve nacházel parní kotel s parním strojem, v horním podlaží jsou dodnes umístěny dvě původní otevřené ocelové nádrže na vodu. V přízemí jsou na podlaze kotevní bloky pro nedochovaný parní kotel a stroj. Zaústění spalin vedlo do komína v severozápadním koutě objektu. Horní podlaží je přístupné částečně dochovaným dřevěným žebříkovým schodištěm s dřevěnými schodnicemi, půdorysného tvaru L (spodní kratší rameno se nedochovalo). Pro podporu nádrží je napříč objektu sklenut klenební pas nadezděný do spodní úrovně rámu nádrží. Pro vodorovné ztužení je objekt stažen v úrovni pod nádržemi v obou směrech plochými táhly se závlačemi. V horním podlaží jsou osazeny na svařené osmiboké rámy dvě válcové nádrže na vodu, snýtované z ocelových plechů. Rámy jsou uloženy na obvodové zdi a vnitřní příčnou zeď, vyzděnou na klenebném pasu. Nádrže maximálně využívají prostor, průchody kolem nich jsou velice úzké, některé stěny mají dokonce vybrání. Nádrže končí až v krovu, jsou kruhové (o průměru 3,9 m a obsahu 2 x 30 m3, výška nádrží 2,8 m; dochováno je zde také torzo měření výšky hladiny vody – tzv. lankování a kladka pro plovák na měření výšky hladiny v nádržích, které bylo dodatečně připojeno na elektrické měření).