Na úpatí jižního svahu Žlutého kopce samostatně stojící čtyřpodlažní vila je částečně obklopena zahradou v parkové úpravě. Hlavní podélné křídlo sleduje vrstevnici svahu, západní křídlo vybíhá krátkými úseky na jih i na sever (na jihu se projevuje hranolovým na dvě osy širokým rizalitem završeným trojúhelným frontonem a doplněným v suterénu a přízemím půlválcovou apsidou zakončenou terasou, velkou terasou disponuje i druhé patro; na severu se boční křídlo projevuje rovným rizalitem). Na východě k jižní fasádě v úrovni přízemí přiléhá trojboký přístavek, v prvním patře otevřený jako lodžie, jejíž stříšku nesou dórské sloupky. Od západu k vile přiléhá novodobá hmota nákladního výtahu sahající až do výšky hřebene střechy, jižně od ní je plochostropý jednopodlažní prostor vymezený kamennou zdí navazující na suterén, západně stojí dvoupodlažní plochostropá přístavba. Suterén vily, směřující fasádou na jih do zahrady, pojednaný v režném kamenném zdivu, vytváří mírným předstoupením před hlavní křídlo terasu završenou kamennou kuželkovou balustrádou nad římsou, která průběžně pokračuje na západ a odděluje tak suterén od přízemí západního křídla. Na terasu vede z východní strany dvouramenné schodiště s balustrádovým zábradlím. Jižní fasáda suterénu má vlevo úsek zdi se dvěma zazděnými otvory (původně okno a dveře s nadsvětlíkem), následuje půlkruhový útvar apsidy se třemi pravoúhlými okny krytými kovanými mřížemi s čočkovitě se prolínajícími pruty završenými kytkou. Suterénní fasáda hlavního křídla je vlevo prolomena hlavním vstupem do vily vymezeném pilastry nesoucími překlad se symbolickým klenákem. Vedle pilastrů vymezuje portálovou niku ještě dvojice iónských sloupků. Po pěti schodech přístupná vstupní nika ústí k širokému pravoúhlému vstupu rámovanému profilovanou kamennou lištou. Výplň tvoří kovová konstrukce jednokřídlých dveří s obdélnými fixními poli po stranách. Dveře mají kovanou mříž z úhlopříčně se protínajících prutů, nahoře uprostřed vymezujících kruhový medailon, kde se původně nacházel monogram stavebníka; po obvodu jsou stylizované rozviliny. Boční plochy vedle dveří kryje mříž z pravidelného florálního ornamentu s rozvilinami a stylizovanými listy. Nad dveřmi se nachází kruhové okénko vyplněné mříží, tvořící pravidelný útvar dvojitého pletence s rozvilinami a lístečky. Fasáda suterénu vpravo pokračuje dvěma trojicemi os – nejprve trojicí čtvercových oken s mřížemi jako na válcové části bočního křídla, pod kterými jsou po stranách prolomena ležatě obdélná okénka a uprostřed nízký vstup s novodobou výplní; dále se pak nachází dvojice okének a mezi nimi vstup s nadsvětlíkem z luxferů. Přízemí omítané jižní fasády (pohledově se jevící jako první patro) začíná vlevo zaobleným útvarem apsidy se třemi vysokými obdélnými okny v profilovaných šambránách spadajících až ke kordonové římse. Apsidu završuje vyložená korunní římsa nesoucí rovnou střechu. Pravá strana bočního křídla dvěma osami s francouzskými okny směřuje na terasu, kam ústí rovněž pět os hlavního křídla, z nichž druhé a čtvrté slouží jako vstup. Tyto otvory mají půlkruhové záklenky a jsou umístěny v profilovaných šambránách s klenáky. Terasa přiléhající k této části fasády je zastřešena novodobou železnou konstrukcí nesoucí pravoúhlý rastr tvrzeného skla. Trojboký útvar vpravo prolamuje trojice oken stejné podoby jako předešlé. Patro bočního křídla se na terasu otvírá francouzským oknem vysokým přes celou fasádu, které doprovází dvě užší okna po stranách. Terasu vymezuje kovaná mříž skládaná do variace čtyřlistů, zábradlí lehce předstupuje přes okraj kovanými obloučky. Nad terasou je novodobá kovová konstrukce nesoucí pultovou stříšku z tvrzeného skla. Hlavní křídlo se na jih otevírá pěti pravoúhlými okny s rovnými podokenními římsami, původně s okenicemi. Trojboká navazující loggie má mezi dórskými sloupy zděná zábradlí, jejichž výplně jsou kované do stejné podoby jako na terase bočního křídla nad apsidou. Poslední podlaží je zakomponováno do mansardové střechy, z níž z bočního křídla vybíhá velká terasa přístupná dvoukřídlými dvojitými dveřmi v půlkruhově zakončeném vstupu v profilované šambráně. Terasu zastřešuje novodobá železná konstrukce vynášející mírně sedlovou stříšku z tvrzeného skla. V mansardě hlavního křídla je pět pravoúhlých oken ve vikýřích. Severní (zadní) fasáda se umístěním vily ve svahu jeví jako přízemní se suterénem a obytnou mansardou. Suterén je ve skutečnosti přízemím a na fasádě se projevuje v podstatě jen jedním vstupem a drobnými větracími okénky. Přístup ke vstupu do sníženého přízemí je po krátkém schodišti, rozdíl ve výšce terénu přízemí a malého dvorku přístupného ze sklepa je v tomto místě zajištěn zábradlím s kuželkovou balustrádou stejné podoby jako při jižní fasádě. Větrací okénka kryje identická mříž jako na oknech suterénu na jihu. První patro je se zahradou propojeno vstupem v druhé ose od východu, k níž stoupá krátké zaoblené schodiště. Vstup má dřevěné zčásti prosklené dveře a nadsvětlík. Kromě vstupu vede do patra šest okenních os několika typů, které sjednocuje užití výrazných podokenních říms. K východní části fasády byla novodobě přistavěna kovová konstrukce kryté verandy vybíhající směrem do zahrady. V mansardě je umístěno pět vikýřů s okny osvětlujícími druhé patro. Východní fasáda je ve většině podlaží dvouosá (vyjma sklepa, v přízemí je jedna osa slepá, ve druhém patře jsou v mansardě tři vikýře). Západní fasádu výrazněji narušují přístavby z 2. poloviny 20. století. Od severu má fasáda čtyři osy – v úrovni suterénu a přízemí zdivo předstupuje a vytváří v patře malou terasu přístupnou dveřmi s nadsvětlíkem, krajní severní okenní osa v patře je slepá, pouze v omítce vyznačená rámcem, do druhého patra v mansardě ústí čtyři vikýře. Dále na jih je západní fasáda přerušena mohutnou hranolovou přístavbou nákladního výtahu, na který navazuje dvoupodlažní přístavba s rovnou střechou. Zbylá část fasády náleží rizalitu a je dvouosá (pravé okno přízemí je vyšší a má plastickou šambránu, v patře nad ním je slepé okno vyznačené štukovým rámem). Před touto částí fasády vystupuje v úrovni suterénu přízemní přístavek, který se na západ se otvírá dvěma zamřížovanými okny a vstupem; k přístavku původně vedlo schodiště, dnes je před ním menší přístavba se zastřešenou nákladní rampou obsluhující výtah. Hlavní vstup do interiéru vede od jihu ze zahrady do suterénu. Vstupuje se do haly obdélného půdorysu zaklenuté čtyřmi poli stlačené valené klenby dělené mírně spuštěnými pasy dosedajícími na přízední polopilíře s římsovými hlavicemi a patkami. Každé pole klenby je opatřeno párem zaoblených výsečí (některé nad vstupy do sousedních prostor). Plochu klenby člení štukový ornament z navzájem se protínajících prutů tvořících ve vrcholech kleneb pravidelnou síť zvýrazněnou kruhovými terči. Hala končí u schodiště, před kterým stávala socha Matka s dítětem od Antonia Tantardiniho (1829–1879), patrně z doby před rokem 1862, která je nyní nezvěstná. Další prostory suterénu původně sloužily částečně k bydlení personálu, především pak ke skladování uhlí a dalších komodit, jedna z místností byla vyhrazena skladu kožichů. Za hlavním schodištěm se nachází ještě menší obslužné schodiště určené především sloužícím rodiny. Hlavní schodiště v elegantní křivce obíhá stěnu plynule bez podest, z vnitřní strany lemované kovaným zábradlím ze svislých prutů zakončených průběžným pásem vyplněným stáčenými stylizovanými volutami a završeným dřevěným madlem. Kamenné schody jsou nyní pokryty nepůvodním linem (stejně jako většina prostor interiéru). Obslužné schodiště je celodřevěné, řešené rovněž jen s minimálními podestami, kované zábradlí je jednodušší, bez zdobného pásku, zakončené dřevěným madlem; ve vyšších podlažích je zábradlí z dřevěných latěk s mohutnějším profilovaným zaobleným madlem. Přízemí sloužilo společným prostorám a reprezentaci rodiny. Hlavní schodiště ústí do předsálí, odkud je možné pokračovat na jih do hlavního sálu otevírajícího se k jihu do zahrady pěti okenními osami (zčásti s francouzskými okny vedoucími na terasu). Sál má plochý strop s fabiony členěný pravidelným geometrickým rastrem lišt s dominantními čtyřlisty. Jednoduchou geometrickou výzdobu mají rovněž horní úseky stěn. V severní zdi se nachází rozměrná nika vyložená travertinem, z něhož je zhotoveno rovněž architektonicky ztvárněné ostění krbu uprostřed. Z předsálí je přístupný také bývalý pánský salon, na který navazuje denní místnost (v plánech označena jako Sonnenzimmer). Ve východním traktu přízemí byla od severu kuchyně přístupná z obslužného schodiště, na ni navazoval příborník s výdejním okénkem do jídelny, která je přístupná z hlavního sálu. Jídelna se zaobleným arkýřem má strop opatřený štukovým zrcadlem z konvexně-konkávních křivek, stěny člení lizénové rámy. V celém přízemí jsou dochována původní dvojitá okna a dveře, povětšinou však s vyměněným kováním. První patro sloužilo soukromým pokojům rodiny, vychovatelky a sloužících. Končí zde hlavní schodiště, z něhož je přístupná západní hala, anebo na východě průběžná chodba oddělená od schodiště trojicí půlkruhově sklenutých arkád s kazetováním. Z chodby vedou vstupy do místnosti pro služku, úklidové komory, skladu, místnosti pro vychovatelku a pokoje pro dceru. Z dceřina pokoje je přístupný půlkruhový balkon a původně též koupelna (společná s vychovatelkou). Pokoj pro dceru sousedí s místností pro syna, do které lze vstoupit rovněž z malé chodby vedoucí dále k ložnici rodičů a do pánské koupelny. Ložnice rodičů sousedila s dámskou koupelnou, se kterou sdílela trojboký balkon. Severně zaujímala poměrně velký prostor šatna. Rovněž v tomto podlaží jsou dochovány ve většině případů původní výplně, často včetně kování. Do druhého patra pokračuje pouze menší obslužné schodiště. Pod mansardou byly původně umístěny prádelna se žehlírnou, místnost pro pokojskou, dvojice pokojů pro hosty s koupelnou, temná komora pro vyvolávání fotografií a sklad využitelný i jako cvičební sál. Z rohového pokoje pro hosty je přístupná terasa primárně sloužící ke slunění. Zahrada se dochovala sice torzálně, její koncepce je však dobře rozpoznatelná. Před jižním průčelím se nachází kamennou zídkou vymezená plocha, z níž klesá krátké schodiště vedoucí k okrasnému bazénku obdélného tvaru s dovnitř projmutými rohy. Po stranách schodiště stojí dva stoleté červenolisté kultivary buku, které doplňuje ještě třetí – z historických fotografií je patrné, že prostřední strom je starší a zůstal zde patrně ještě ze staré zahrady původní vily. Zbylé stromy zasazené původně v ploše zahrady byly vykáceny, zanikla rovněž cestní síť vedoucí ve dvou oválech směrem ke vstupní bráně (komunikační schéma bylo pozměněno po roce 1945). Do ulice Hlinky pozemek ohraničuje na zděném soklu stojící litinový plot z rovnoběžných prutů propojených dole dvěma a nahoře jedním horizontálním páskem. Pruty původně zakončovaly hroty v podobě lilií (dochovány fragmentárně). Jednotlivé díly plotu dělí kanelované litinové sloupky s profilovanými patkami a špicemi zvýrazněnými kuželkami s lilií. Páté a šesté pole plotu od východu slouží jako otevíratelná branka. Dále na východ je plot ustoupen směrem do zahrady, čímž vzniká nástupní plocha pro pěší. Ustoupení vymezuje šestice zděných pilířů s pásovou rustikou, završených původně koulemi na podstavcích (jsou zachovány dvě). V plotě se nachází dvě osově umístěné branky pro pěší. Část zahrady na sever od vily, která byla původně nepochybně užitková se skleníkem, ustoupila po roce 2020 novostavbě bytových domů.