Lokalitu je možno klasifikovat jako objekt na rozhraní mezi dvorcem a tvrzí. Nachází se v jižní části areálu zaniklé středověké vsi Konůvky. Objekt je cenný vzhledem k charakteru sídla, jehož typ se ve středověku hojně vyskytoval a zůstával dosud co do provedení a hmotné kultury blíže neznámý. Jednak se podobné objekty nedochovaly, jednak neměly pro archeologické výzkumy dostatečnou atraktivitu. Při systematickém archeologickém výzkumu zaniklé vesnice ho vykopala D. Šaurová a končené vyhodnocení výsledků provedla Z. Měchurová. Staveniště mělo půdorysný tvar lichoběžníka (38-43x20-28 m) a byla jím jen asi 4 m vysoká přírodní výspa. Pahorek po bocích vydělovaly mělké příkopové rýhy, asi jen pro odvod srážkové vody, na kratších čelech muselo postačovat převýšení. Pahorek nebyl uměle zvyšován, ale k umělé úpravě okrajů plochy zřejmě došlo. V nálezových zprávách chybí zmínky o obvodovém hrazení, ale byla jím zřejmě jen dřevěná stěna, po níž zůstaly kůlové jamky, na nichž vedoucí výzkumu předpokládala krytý ochoz, který současně spojoval nadzemní podlaží budov. Tvrz tedy celé temeno nevyužila, neboť tato stěna ohraničuje plochu 20x36,5-39 m. Uvnitř ohrady stála dvě stavení, obě se zděnými zahloubenými prostory. Jižní objekt (11,5x10,5 m) měl asi věžovitou podobu a mocný zával mazanice svědčí pro více nadzemních podlaží s dřevěnými, případně hrázděnými stěnami. Na kamenu v ploché podlaze spočíval dřevěný středový sloup podpírající konstrukci stropů příp. krovu a ve východní stěně byla kachlová kamna. Patrně dvoupodlažní byla podélná severní budova (17x8 m) a byla též obytná, pro což svědčí nálezy olověných obrouček okenních terčíků, ale i skleněných číší a pohárů. Rozdělena byla trámovou příčnou stěnou a obě stavení kryly šindelové střechy. Mezi staveními se rozkládal dlážděný dvorek a kamenná dlažba byla i při vchodu do věže. Stezka také vedla k rozměrné okrouhlé, patrně chlebové peci v jihovýchodním koutu tvrze. V ohradě vedle ní se patrně nacházela brána, nad níž byl obranný ochoz rozšířen.