Samotná trafostanice v Horních Dvorech má individuálně architektonicky pojednán vnější plášť, kdy hladká fasáda v přízemí je zdůrazněna pouze stlačeným obloukem nad vstupními dveřmi. Prosvětlující okénko vedoucí na východ je rámováno plastickou šambránou ve spodní části neukončenou (imitace okenice?). Plastická šambrána s druhotnou zazdívkou se opakuje na jižní stěně. Krov je zdůrazněn hrubě nahozenou omítkou s vertikálními pásy hlazené omítky ve stylu nápodoby chebského hrázdění. Střecha je sedlová s chebským podlomením a dřevěným podbitím, je podélně orientována ve směru západ – východ, střešní krytina je bobrovka. Dochovaly se železné vstupní dveře s okénkem krytým mřížkou včetně výstražných cedulí v češtině pravděpodobně z doby po druhé světové válce. Na severní i východní stěně se dochovaly porcelánové průchodky vzdušného vedení nn, železné konzole byly odstraněny při odpojení trafostanice. V západní stěně se dochoval železný plech průchodek vn, ve východní stěně pod štítem se dochovalo žaluziemi kryté železné okénko k odvodu tepla. V jižní fasádě v přízemí jsou osazena nepůvodní plechová železná dvířka rozvaděče nn. Z hlediska typologického jde o drobnou technickou stavbu – zděnou nenormovanou věžovou trafostanici zřízenou před rokem 1919 (elektrifikačním zákonem) a konstruovanou na vzdušné vedení vn o napětí 22 kV příslušnou do zásobovací oblasti přespolní (tzn. dnes krajské) elektrárny v Chebu, která je architektonicky pojednána pomocí prvků chebské lidové architektury pro lepší splynutí s architekturou obce. Druhá dochovaná trafostanice chebské elektrárny je v Chebu-Podhradu po nedávné opravě bez architektonické úpravy.