Postava mladé ženy v tanečně pojatém kontrapostu s volnou nohou vysunutou výrazně vpravo a opřenou elegantně zlehka o výstupek v terénu přidržuje pravou paží pletený košík kónického tvaru, z něhož spadaly kdysi květiny, dnes dochované jen v podobě několika listů. Levá paže sochy chybí zcela. Žena je oděna do šatu s dlouhou sukní, která je ovšem na čelní straně v partii stehna pravé nohy opatřena vysokým rozparkem, jenž odhaluje takřka celou pravou nohu sochy. Živůtek podbíhá pod přepásáním kroucenou šňůrkou a okolo výstřihu je ozdoben nabíraným lemem ve středu spjatým sponou. Polorozpuštěné vlasy této sochy zdobí květinový věnec složený pravděpodobně převážně z plnokvětých růží. Odkryté tělesné partie alegorie jsou modelovány se zřetelnou znalostí anatomické skladby těla a zároveň s důrazem na smyslnost půvabů ženského těla, která je ovšem pojata poněkud nadneseně. Drobné rysy oválného obličeje ženy kdysi ovládal půvabuplný úsměv, který souzněl s elegantním postojem a ledabylými pohyby celé figury. Drapérie je členěna drobnými hustě a v rychlém rytmu vedle sebe kladenými záhyby. Takto modelovaná látka působí velmi lehce a svou jemností připomíná hedvábí. Vedle toho najdeme v kontrastu na soše hladce modelované partie, které zdůrazňují záměrně oblast břicha a klína sochy a podtrhují určitou afektovanost jejího celkového postoje. Dochované detaily jako pletený košík, kroucená šňůrka nebo plnokvěté růže na věnci sochy dokládají, že její autor byl mistrem kamenického řemesla a dokázal vdechnout znázorněným tvarům život. Celkové ladění sochy i její kompoziční a modelační řešení napovídá, že už je zástupkyní pozdně barokního sochařství, a to přesně jeho rokokové formy. Vzhledem k dochovaným atributům – košík s květinami, věnec růží ve vlasech – můžeme s jistotou soudit, že toto torzo představovalo bohyni Floru, tedy alegorii Jara.