Městská památková zóna Teplice zahrnuje území dvou historických měst – Teplic a Šanova. Počátek středověkého rozvoje Teplic je spjat s klášterem benediktinek, založeným zde královnou Juditou v 60. letech 12. století. V jeho blízkosti vzniklo lokační jádro sídla, jež pravděpodobně již velmi brzy získalo městský charakter. Kdy bylo sídlo povýšeno na město, není známo, ale již v polovině 13. století město bezpečně tohoto statutu požívá. Vlastní jádro Teplic uvnitř hradeb bylo půdorysně poněkud asymetrické. V jihovýchodním koutu představoval ohnisko rozvoje klášter, po husitských válkách zaniklý a v době renesance přebudovaný a rozšířený na zámek, v severozápadním pak Tržní náměstí. Hlavní spojnicí těchto ohnisek byla Dlouhá ulice. Hradby byly prolomeny čtyřmi branami. Již středověké město mělo předměstí s hospodářským zázemím, avšak svým rozsahem nevelká a následným vývojem téměř beze stopy zanikla a jejich názvy se objevují pouze torzálně v pomístních názvech (Mariánský dvůr). Až do 19. století byly hlavním zdrojem ekonomické prosperity lázně, jejichž ohnisko se nacházelo poblíž kláštera v oblasti Lázeňského náměstí a Lázeňské ulice s řadou historicky hodnotných lázeňských staveb. V roce 1858 byla otevřena železnice mezi Teplicemi a Ústím nad Labem, což akcelerovalo průmyslový rozvoj regionu a růst města. Nádraží se stalo novým ohniskem zástavby, v 60. a 70. letech 19. století byla vyměřena řada nových městských čtvrtí, v rámci MPZ zejména část města mezi bývalou Krupskou branou a nádražím podél dnešní Masarykovy ulice. Nově bylo vyměřeno Benešovo a dnešní Tržní (Schmeykalovo) náměstí s přilehlými ulicemi. V 70. letech byla postupně zastavována Vrchlického ulice - první vilová čtvrť s vilami významných průmyslových podnikatelů, spojující nádraží se Šanovem. V 90. letech pak byly vyměřeny poslední ulice dnešního centra, zejména v údolí zvaném Wiesenthal (dnešní Kollárova ulice). Protože Teplice byly na konci 19. a v první polovině 20. století jedním z největších měst v zemi, nachází se ve městě řada památek z celého období jejich historie od románské stavby klášterního konviktu až po historizující lázeňské stavby a moderní městské paláce a obchodní domy. Rovněž Šanov vděčí za svou prosperitu lázeňství. Šanov začal získávat kvaziměstský charakter již v 18. století, kdy začaly být vytvářeny souvislé uliční fronty v ulicích U Hadích a U Kamenných lázní. Teprve v polovině 19. století však začaly vznikat skutečně městské ucelené uliční fronty historizujících nájemních domů v prostoru lázeňského parku a bývalé návsi. Na město byl Šanov povýšen po dokončení kostela sv. Alžběty v roce 1884, avšak již v roce 1896 byl pro finanční problémy města a další neudržitelnost jeho samostatného fungování administrativně spojen s Teplicemi. Jádro jeho založení je bývalá šanovská náves – ulice U Nových lázní. Jeho nejvýznamnějším prostorem je lázeňský park (sady Čs. armády) s nejvýznamnějšími lázeňskými budovami Šanova. Součástí MPZ je rovněž historická spojnice Teplic a Šanova – Lípová ulice se zástavbou částečně vilového typu a částečně ucelenou uliční frontou, včetně tzv. Židovského vrchu – místa, kde stávala reprezentativní historizující synagoga, zničená nacisty v roce 1939.