Tělocvična německého tělocvičného spolku je podélná dvojpodlažní stavba obdélného půdorysu zastřešená vysokou sedlovou střechou. Dlouhé uliční průčelí obrácené do ulice Údolní má fasádu tvořenou neomítnutým cihlovým zdivem. Podélné průčelí člení mohutné stupňovité opěrné pilíře do deseti polí. Některá pole završují nepravidelně rozmístěné stupňovité štíty, pole bez štítu zakončuje sled dřevěných krakorců, podpírajících korunní římsu. Vpravo od vstupu jsou situována opakující se pole, v nichž se mezi opěráky na úrovni přízemí nachází dvojice úzkých oken se segmentovým záklenkem a zaoblenou horní hranou, doplněných slepým kruhovým otvorem a umístěných v gotizující nice. Segmenty oken i kruhové výplně jsou zdobeny malířskou výzdobou prováděnou černým dehtovým nátěrem cihel. Horizontálně je fasáda sjednocena probíhajícími pruhy černě natřených cihel, které doplňuje dekor s kosočtverečnými motivy. Tato část odpovídá výškově a pravděpodobně i rozvržením hmoty stěnám původní stavby. Na úrovni prvního patra jsou novější, o něco nižší okna osvětlující galerii sálu. Mají opět zaoblenou horní hranu zdůrazněnou orámováním střídavě položenými černými cihlami. Pole vstupu je rozšířeno a předsunuto směrem do ulice, což se opakuje i u protějšího rohového pole. V přízemí vstupního pole je prolomen segmentově zaklenutý vstup umístěný v gotizující nice, nad nímž je nápis s datací: „Brünner Turnverein 1878.“ V ose nad vstupem se v patře nachází rozměrné lomené okno směřující původně do prostoru kanceláře spolku. Dvojice polí situovaných vlevo od vstupu (nejblíže k ulici Husově), představuje novější přístavbu z roku 1878. Okna těchto dvou polí tak neodpovídají formám hlavní části fasády, neboť se za nimi původně nacházely odlišné prostory, tedy v přízemí šatna a v patře společenský sál. Boční fasáda směrem ke špilberskému svahu je tvořena vysokým stupňovitým štítem, který se původně nacházel rovněž na protilehlé straně budovy, kde však dnes navazuje objekt ŽS Husova (Chlapecké školy korunního prince Rudolfa). Boční průčelí je prolomeno trojicí velkých hrotitých oken. Největší střední okno, je od bočních odděleno dvojicí vysokých pilířů. Tři slepé kruhy nad okny, dnes prázdné, nesly dříve ornamentální či heraldickou výzdobu. V soklové partii se nachází ještě tři dvojice segmentově zaklenutých oken, prostřední z nich jsou slepá. Dekor fasády je opět tvořen černě natřenými cihlami a opakuje motivy hlavního uličního průčelí tj. horizontální pruhy, kosočtverce, rovnoramenné kříže a zvýraznění okenních rámů střídajícími se černými a červenými cihlami. Podélné průčelí orientované do dvora bylo původně řešeno shodně jako uliční, později je však překryla novější přístavba nízkého přízemního křídla s navazujícím objektem domku správce s výraznou válcovou věžičkou. Naproti tělocvičny přes dvůr dodnes stojí budova kuželny. Dvůr původně sloužil jako venkovní cvičiště, k němuž náležely terasovité tribuny, jejichž pozůstatky jsou dodnes patrné ve špilberském svahu. Jednoduchá historizující fasáda budovy tělocvičny kontrastuje s okázalým, technicky a umělecky náročným interiérem, jehož původní stav je však značně narušen pozdějšími ztrátami a nevhodnými novodobými úpravami. Hlavní vstup ústí do vestibulu, na který navazuje monumentální schodišťová hala, jejíž prostor je zaklenut gotizující nepravou síťovou klenbou tvořenou pomocí dřevěných konstrukcí. Původně stěny i strop haly pokrývala pestrobarevná ornamentální výmalba. Žebra klenby byla červenozlatá a pasivní plochy vyplňovaly zlaté hvězdy na tmavočerveném pozadí. Stěny pak pokrývaly bohaté malby s kobercovými vzory. Klenba nesla dva velké zdobené lustry, každý o deseti plynových světlech. Okna byla opatřena sklomalbami. Z horní podesty schodiště se dalo vstoupit do bývalé kanceláře spolku či společenského sálu anebo na galerii velkého cvičebního sálu. Spolková pracovna má strop řešený neobvyklou dřevěnou klenbou v podobě obráceného lodního kýlu a její prostor osvětluje rozměrné lomené okno. Bývalý společenský sál (dnes tzv. malá tělocvična), je prostor obdélného půdorysu zabírající celou hloubku budovy. Dominantním prvkem interiéru je dřevěný trámový a kazetový strop se soustruženými šikmými vzpěrami. Strop i stěny byly opět původně dekorovány ornamentálními malbami a prostor zdobily dekorativní lustry. Části výmalby dřevěných prvků jsou dochovány pod současným nátěrem. Hlavní tělocvičný sál zabírá dvě třetiny délky budovy, jeho vysoký prostor je zaklenut monumentální dřevěnou kýlovou klenbou. Celý obvod sálu obíhá v úrovni prvního patra velká dřevěná galerie. Konstrukční řešení navrhl architekt Prokop po požáru původní budovy tak, aby důmyslný systém šikmých nosných sloupů kotvených do země a vzpěr podpíral klenbu a nedocházelo tak k zatížení staticky narušených obvodových stěn. Nad galerií jsou do prostoru tělocvičny vyneseny vodorovné trámy, na kterých byly původně zavěšeny šplhací lana a také šest velkolepých lustrů. Interiér haly byl bohatě dekorován sochařskou i malířskou výzdobou. Hlavní klenba sálu měla ornamentální zdobení modrých kobercových vzorů a ornamentů červeného podkladu, barevné ornamenty zvýrazňovaly i její pasy. Boční čtvrtobloukové klenby nesly malované erby. Na některých místech jsou tyto dekorace dodnes patrné, prosvítající pod současným bílým nátěrem. Čelní stěna sálu je v části nad galerií tvořena třemi velkými hrotitými okny, protější stěna nad vstupem nesla původně bustu Friedricha Ludwiga Jahna, nad ní byl nápis „Gut Heil.“ Busta osazená na čestném centrálním místě byla obklopena heraldickými znaky – říšským, zemským a erbem města Brna s architektonickým orámováním.