Telekomunikační budova v Českých Budějovicích byla první realizovanou stavbou svého druhu v Československu. Navrhli jí významní pražští architekti Karel Koutský a Jan Kozel. Realizací této stavby se měly vyzkoušet nové stavební možnosti pro tehdejší typ provozu telekomunikací. Budova měla být reprezentativním objektem a současně vzorem pro další stavby tohoto typu. Podobu stavby určily zejména požadavky vyplývající z tehdejší telekomunikační technologie – hlavními byly vysoká nosnost podlaží a bezprašný provoz. Reprezentativnost objektu byla dosažena výjimečným architektonickým řešením, doplněným výtvarnými díly a využitím nákladných materiálů. Na stavbě telekomunikační budovy byly použity ve své době mimořádné technologické postupy. Budova spojů je z vnějšku výrazně rozčleněna na hranoly, jejichž velikost odpovídá modulu vnitřní ocelové konstrukce, která je tak záměrně přiznaná na vnějšku stavby. Povrch budovy kryje kamenný předsazený obklad, který dosedá na převýšený cihelno-ocelový sokl. Plocha fasád je členěna třemi horizontálními hlubokými zářezy mezi patry a světlý kamenný obklad je v kontrastu zvýrazněn třemi mělkými zářezy vertikálně přes celou výšku objektu. Jednotlivá patra jsou členěna vertikálními úzkými okny v kamenném obkladu. Obvodové stěny stavby byly vytvořeny pomocí, ve své době progresivní konstrukce, FEAL. Hlavní vstup do budovy zdůrazňuje sochařsky formovaná markýza z pohledového betonu a malba na kámen s námětem vazby vesmíru a spojů, jako cíle odvěkého snažení lidstva. Kamenný obklad na vnějším povrchu stavby byl připevněn na pouze několik centimetrů silný panel, který byl upoután do ocelové konstrukce stavby. Hlavní vstup do budovy zdůrazňuje sochařsky formovaná markýza z pohledového betonu a malba na kámen s námětem vazby vesmíru a spojů, jako cíle odvěkého snažení lidstva. Kultivovanému prostředí před telekomunikační budovou dominovala fontána s kovovou plastikou navržená architektem Josefem Hermochem a sochařem Jiřím Prachařem. Kovová plastika znázorňovala jihočeský vodní květ se stylizovaným tvarem spojových antén. Fontána bohužel zmizela při úpravě prostranství v roce 2005. Předpolí budovy dále tvořily nástupní rampy s dobově charakteristickým masivním zábradlím. Klimatizační zařízení bylo soustředěno ve válcové cihlové části, která byla spojena s hlavní budovou mosty, jež skrývaly rozvody klimatizace. Konstrukci klimatizační věže tvoří ocelový skelet, který byl obložen červeným režným zdivem se dvěma vertikálními zářezy. V severní části válcové strojovny je situováno po celé výšce ocelové schodiště otevírající se do fasády otvory s přiznanou konstrukcí schodiště. Cihelné fasády jsou horizontálně členěny pravidelnými pásy, které jsou barevně zvýrazněny v odstínu modré. Severní část fasády vedle schodiště je prolomena drobnými větracími otvory vertikálně umístěnými v ploše fasády.