Strážov byl vysazen na vysoké ostrožně, která zřejmě již ve 13. století posloužila k založení kostela a malé osady. Stabilní katastr zaznamenal k r. 1838 půdorysnou stopu lokality již dotvořenou, a tato situace přetrvala i přes pozvolnou obměnu historického domovního fondu dodnes. Zásadnějším způsobem ji nepoznamenaly ani četné požáry, kterým jen v průběhu 19. století lokalita čelila opakovaně. Ve východní části historického jádra bylo plánovitě vyměřeno poměrně rozlehlé náměstí přibližně obdélného tvaru. Náměstí je po celém obvodu lemované objekty vystavěnými v převažující štítové orientaci. Ze západu na náměstí navazuje část s nejstarší strážovskou stavbou – kostelem sv. Jiří. Lze předpokládat, že právě zde se kromě svatyně nacházel ve středověku zemanský dvorec, který dal později vzniknout hospodářskému areálu fary se zahradou (leží severovýchodně od kostela a v porovnání s plochou severní poloviny náměstí zaujímá takřka identickou rozlohu). Zástavba navazující na kostel a areál fary ze severozápadního až západního směru postrádá hlubší urbanistický zásah, řídí se však jednoduchým pravidlem – je soustředěna podél dvou cest ležící v ose západ – východ. Vesměs jde o menší budovy bez výraznějšího hospodářského zázemí (převážně šlo o stavby chalupníků, domkářů a zahradníků, jejichž hlavním zdrojem obživy byla hornická činnost, řemeslo a také obchod – zemědělce nalézáme spíše v prostoru náměstí ve východní části městečka). V období mezi roky 1838, přelomem 19. a 20. století a současným stavem nedošlo v obraze půdorysné stopy dané části města k výraznějším změnám. I nadále je zástavba soustředěná podél cest (domy jsou zde založeny převážně v řadě v tzv. okapové orientaci). Strážov vykročil za pomyslné hranice města tak, jak ho známe díky stabilnímu katastru, až v období na přelomu první a druhé poloviny 20. století. Tehdy začaly vznikat, jak na severní, tak i jižní straně lokality kolonie nových rodinných domků, které svým urbanistickým založením plně potlačují původní středověký rámec půdorysné stopy sídla. Nic to však nemění na skutečnosti, že Strážov je ojedinělým příkladem urbanismu ovlivněného jak možným fortifikačním systémem (původní středověké jádro s kostelem mohlo být hrazené), tak i živelným (západní část) rozvojem sídla v dobách hornické konjunktury (severozápadní část městečka ležící od kostela s více méně shlukovou zástavbou) a plánovitě vysazenou částí soustředěnou po obvodu náměstí (celá východní polovina historického jádra městečka). Je možné se domnívat, že plánovité vysazení dané části lokality souvisí s jejím povýšením na město, příp. se snahou oživit lokalitu po jejím částečném (násilném?) zániku.