Sportovní klubovna, situovaná nedaleko hotelu, je přízemní stavba obdélného půdorysu, s částečně zakrytou terasou. Stropní a střešní konstrukce je navržena jako skořepinová konstrukce nesená visutým lanovým systémem. Skořepina sestává z 5 cm silné betonové vrstvy včetně nosné kostry z ocelových lan, rabicového a keramického pletiva. Nad okenními a dveřními otvory jsou provedeny monolitické železobetonové překlady. Vnější omítky jsou štukové s latexovým nátěrem, vnitřní omítky vápenné, štukové, pačokované. Sokl je z lomového kamene. Na terase je benátská dlažba, v chodbě drobná benátská dlažba, atypická. Okna jsou rovněž atypická, ocelová, zdvojená, sklopná. Na parapetech jsou mramorové desky. U této stavby byl archivně doložen statický posudek, vypracovaný a podepsaný architektem Františkem Bäumeltem (1961). Experimentální skořepinová konstrukce byla v roce 1961 konzultována s prof. Bedřichem Hacarem, ředitelem Kloknerova ústavu v Praze. František Bäumelt i po připomínkování a opravě střešní konstrukce doporučil provést poradu o praktickém provedení konstrukce přímo na stavbě dle možnosti za přítomnosti prof. Hacara. Prof. Bedřich Hacar (1893-1963) byl významnou akademickou osobností, svůj výzkum a vědeckou práci zaměřoval na zavádění nových konstrukčních systémů a technologií do praxe.