Předpolí haly tvoří terasa s osově umístěnými schodišti a cestou vedoucím k hlavnímu vstupu do haly. Po pravé straně schodiště jsou před terasou představěny čtyři žluté ocelové stožáry na vlajku. Schodiště kryjí žulové desky. Terasa je členěná do dvou úrovní, na nižší z nich jsou po stranách přístupové cesty dvě zelené plochy ohraničené betonovým rámcem. Na západní straně nižší plochy terasy je na jižní a severní straně umístěn architektonicky pojatý průduch se žlutými kovovými prvky. Na vyšší ploše je umístěn vstupní prostor. Schodiště před hlavními vstupními dveřmi je opatřeno robustním žlutým ocelovým zábradlím tvarově příznačným pro dobu 70. let 20. století. Schodiště kryjí žulové desky. Plocha vyšší části terasy je zakryta provizorními deskami, bez architektonické hodnoty. Architektonickou kompozici haly tvoří tři kvadratické provozní části: vstupní objekt, spojovací krček a hala. „Každá z částí má svébytný architektonický výraz a jejich vzájemné provázání je pro architektonické řešení charakteristické.“ Vstupní prostor je transparentní, původně byl celý prosvětlený skleněnými stěnami sestávající se z oken ve žlutých ocelových rámech. Nyní se zachovalo původní zasklení pouze na severní straně objektu. Vstupní část je zastřešená hyperbolickými paraboloidy z monolitické pohledově upravené železobetonové konstrukce vynesené podporami. V interiéru je při severní straně původní šatnový pult, potažený kůží, který je dokladem soudobého designu období přelomu 70. a 80. let 20. století. Spojovací krček je osvětlen světlíky s kulovitými skleněnými kryty. V exteriéru je krček krytý režným zdivem. Architektonický výraz samotné haly je založen na kombinaci jednoduchých masivních geometricky členěných ploch režného zdiva a rozsáhlých okenních ploch bočních stěn. Původně byly boční stěny osvětlované okny v žlutých ocelových rámcích, nyní jsou okna nahrazena plastem. Původní zasklení lze rehabilitovat na základě příkladu zbylé okenní stěny ve vstupní části. Hala je zastřešena ocelovou prostorovou konstrukcí, která má navíc oproti běžně používaným konstrukcím tohoto typu neobvyklé styčníky ocelové konstrukce. Systém této ocelové konstrukce se nazývá G.P. a byl vypracovaný v Chemoprojektu Brno významným českým statikem inženýrem Radúzem Russem.