Počátky města Šluknov jsou spjaty s rodem Berků z Dubé, kteří obec nechali v roce 1359 oficiálně povýšit na město. V patnáctém století byla ve Šluknově zbudována tvrz a již pro tuto dobu jsou zprávy o pivovarnictví a chmelařství v této oblasti. V patnáctém století se částo střídala držba nad městem, ale v 16. století panství udržel na delší dobu rod Šlejniců, kteří zde v šedesátých a sedmdesátých letech zbudovali zámek ve stylu tzv. saské renesance. Těm se podařilo roce 1552 zajistit městu právo várečné a tradice vaření piva byla držena až do 20. století. Založen byl i zámecký pivovar, který po četných úpravách stále zaujímá místo mezi kostelem a zámkem. 17. století bylo pro město ve znamení změn v držbě a samozřejmě války. Švédové krajem táhli hned několikrát. Část města podlehla požáru, ale válečné události se podepsali především na podobě venkova. Po válce se Šluknov stal městem na zemské hranici a výběžek hrál roli v celé řadě válečných konfliktů 18. stol. Na počátku 19. století tudy táhla i Napoleonova francouzská armáda. Město však obtíže přestálo poměrně nedotčené. Na počátku 18. století, mezi lety 1711–1722 zde byl zbudován kostel sv. Václava, jenž spolu se zámkem patří mezi nejvýraznější dominanty města. Kostel v obci stál bezpečně již ve 14. století a patrně i dříve. Krátce po dostavbě barokního kostela byla zahájena postupná výstavba křížové cesty. Šluknov i přes dílčí poškození především ve druhé polovině 20. stol. patří mezi hodnotná sídla a od roku 1992 zde byla vyhlášena městská památková zóna, která zahrnuje jádro města s apendixy vybíhajícími k hodnotnější zástavbě vilového a venkovského charakteru. Nejvýraznějšími dominantami města je areál zámku, kostel sv. Václava, zámecký pivovar a náměstí vévodí bývalá budova spořitelny, dnes kulturní dům. Za prstencem často podsklepených staveb kolem náměstí na středověkých parcelách uzavíraly středověké město hradby. Za takto vymezenými hranicemi se rozprostírá volnější zástavba, v současnosti částečně vilového charakteru, částečně v podobě venkovských domů s podstávkami. Z vnějších znaků městské zástavby je typická barevná střídmost fasád. Vnější plášť budov mívá až na novodobé výjimky nejčastěji odstíny lomené bílé, okrové, apod. Tradiční střešní krytina je pro celé území převážně dvojího druhu. Vedle keramických režných tašek cihlově červené barvy stojí především u roubených staveb náhrada břidlice, totiž antracitové vláknocementové české šablony. V minulosti bylo běžné užití dřevěné šindele, řada staveb je v současnosti kryta nevhodnými asfaltovými šindelemi, případně plechovou krytinou. Střešní krajina Šluknova patří k velmi dobře zachovaným památkově hodnotným prvkům, které jsou jen minimálně narušeny parazitními prvky, jako jsou střešní okna, nevhodné vikýře apod. Vedle těchto pohledových kvalit patří k nesporným památkovým hodnotám dochované historické konstrukce od středověku po 1. polovinu 20. století a stále patrné středověké dispozice nejen některých objektů, ale i městského jádra jako celku.