První zmínka o obci Slatina se váže k zakládací listině litoměřické kapituly, kdy kníže Spytihněv II. obdaroval kapitulu mimo dalších vsí i drobnou obcí na východním úpatí hory Klapý. Jedná se o obec se zcela specifickým typem zástavby v podobě okrouhlice, který je možné spojit s tzv. Slovanskou kolonizací. Emfyteuticky byla obec vysazena roku 1319 právě litoměřickým proboštem. Vejčité jádro obce nenarušila ani stavba nejstaršího objektu v obci, kterým je kostel sv. Jana Nepomuckého pravděpodobně z druhé poloviny 14. století (zasvěcení je pochopitelně mladšího data). Kostel stojí v jižní části otevřené návsi. Původní středověká zástavba byla paprsčitě orientována ke středu obce a jednotlivé lány na ni plynule navazovaly. Podoba stávající zástavby však pochází většinou až z 19. a 20. století a kolem jádra obce (až na nečetné výjimky) velmi přesně odpovídá baroknímu uspořádání a charakteru parcel, které patrně vycházelo z původního systému středověkého. Z Indikačních skic stabilního katastru je patrné, že většina staveb byla obdélného půdorysu štítem orientovaných k návsi, mapové podklady částečně odrážejí i současný stav. Ve druhé polovině 19. století došlo k uzavření prstence jádra obce stavbou pozoruhodného pásu většinou na sebe navazujících stodol orientovaných hřebenem střech rovnoběžně s komunikací, který uzavírá dvory pozemků kolem návsi. Především ve druhé polovině 20. století došlo k výstavbě nových budov za hranicemi pomyslné hradby stodol uzavírajících jádro obce a k částečnému rozrušení jejího původního urbanistického uspořádání a to především v jihovýchodní části sídla. V severní části obce došlo v minulosti k výstavbě nových budov v souvislosti s povodněmi v roce 2002. Budovy nespadají do VPZ Slatina, nicméně se výrazně podílejí na dálkových pohledech na obec a zcela popírají původní systém zástavby. Slatina patří i přes výrazné proměny, které proběhly ve 20. století a v případě domků pod Házmburkem i ve století 21., mezi mimořádně hodnotná sídla. V roce 1995 byla vyhlášena památková zóna, která zahrnuje jádro obce, na západě část plužin přisedajících k prvnímu pásmu parcel kolem návsi a ve východní části obce i část druhého prstence kolem jádra obce. Nejvýraznější dominantou obce je kostel sv. Jana Nepomuckého a z extravilánu je charakteristický zmíněný pás stodol tvořící uliční čáru. Pro samotné jádro obce jsou charakteristické dlouhé obdélné domy orientované průčelím k ulici. Mezi jednotlivými stavbami s předzahrádkami jsou zpravidla umístěny brány do dvorů, které uzavírají zmíněné stodoly. Štíty domů jsou vesměs umírněně tektonizované, charakter úprav většinou odpovídá přelomu 19. a 20. století. Boční a zadní průčelí jsou umělecky střídmější. První okruh prstence je uzavřen zmíněným systémem obdélných podlouhlých stodol. Střechy jsou sedlové a za zmínku stojí důmyslné větrací otvory, často lemované cihelnými dekory. Z vnějších znaků vesnické památkové zóny je typická barevná střídmost fasád. Vnější plášť budov mívá nejčastěji odstíny lomené bílé, okrové, pískově žluté apod. Střešní krytina je pro celé území Dolnohárské tabule typická z keramických režných tašek cihlově červené barvy. Střešní krajina Slatiny patří k velmi dobře zachovaným památkově hodnotným prvkům, které jsou jen minimálně narušeny parazitními prvky, jako jsou střešní okna, nevhodné vikýře apod. Vedle těchto pohledových kvalit patří k nesporným památkovým hodnotám dochované historické konstrukce a materiály od středověku (kostel) po 2. polovinu 20. století a stále patrné středověké dispozice nejen některých objektů, ale i vesnického jádra jako celku. Právě specifické uspořádání obce je vnímáno jako její nejvyšší hodnota. S tou souvisí i zahrnutí dochovaných plužin do památkové zóny. Tyto otevřené, paprskovitě se otevírající parcely jsou přímým dokladem zemědělského využití extravilánu obce souvisejícím se způsobem jejího založení. Dále je nutné vnímat, že obec je situovaná na úpatí hory Klapý, na jejímž vrchu je situován charakteristický hrad Házmburk. Obec i hrad působí jako pozoruhodný krajinný celek a zároveň na sebe mají velmi významné pohledové vazby. Pozoruhodná je především osa Házmburk - Slatina - Říp.