Budova sladovny o dvou podzemních a třech nadzemních podlažích v půdorysné dispozici písmene T je situovaná při severozápadním koutu Mendlova náměstí. Stavebně se jedná o tři propojená křídla rozdílného půdorysu. Jihovýchodní křídlo s hlavním průčelím orientovaným do Mendlova náměstí je zastřešeno valbovou střechou s mohutným centrálním hvozdovým komínem. Fasády orientované směrem do náměstí zdobené bohatým štukovým dekorem jsou rozděleny vertikálně (lizénové rámy) i horizontálně (pásové římsy) do několika nestejných polí. Akcentovaná je především ta část, kde se nachází sál. V bočním západním průčelí této části je vsazena nika se sochou sv. Floriána. Tato část je završena výraznou korunní konzolovou římsou nesoucí atikový štít vyvrcholený mimo osu umístěnou segmentovou částí s centrálním medailonem. Půdorysně nejkomplikovanější je směrem k západu orientované křídlo, které má nepravidelný půdorys, blížící se tvaru písmene L s kratší, směrem k severovýchodu orientovanou částí. Křídlo je zastřešeno systémem mělkých sedlových, plechem pokrytých střech. Dekorativní, směrem do ulice orientovaná průčelí, jsou řešena jednotně. S přízemní rustikou, zdobenou prosvětlenou částí se segmentově završenými otvory a menšími rovněž segmentově zavšenými okenními otvory s přímými nadokenními římsami. Nárožní křídla jsou zvýrazněna bosáží. Kratší průčelí, orientované směrem k západu, je korunováno nízkým atikovým štítem. Dvorní, směrem k severu orientovaná průčelí jsou hladká. Nejmenší severní křídlo tvoří objekt s vlastním číslem popisným 960 - viz "severní křídlo sladovny". Ve 2. PP budovy je patrná nejstarší dochovaná architektura v podobě přízedních pilířů nesoucích klenby. Zbylá část 2. PP je tvořena trojlodními humny, částečně z doby výstavby sladovny, částečně o něco mladšími, z doby, kdy byla sladovna rozšířena. Prostory vykazují stejné stavební znaky, klenby jsou plackové, umístěné do pasů. Jižně navazuje čtvrtý trakt budovy, rozšíření sladovny ze závěru 19. století, kde byla umístěna pneumatická sladovna, zde je dnes restaurace a prostor je adaptován pro tyto účely. Původní litinové sloupy jsou podloženy. Stejná situace se nachází v 1. PP. Ve stropě mezi 1. PP a 1. NP jsou odřezané zbytky ocelových kónických náduvníků pro sladovnu. Od 1. NP sladovny jsou sladové a ječné půdy. V interiéru západního křídla je patrný stavební vývoj a postupné rozšiřování sladovny dle výrobních kapacit pivovaru. Nejstarší je jednoduchý dvojtrakt na severu, sladovna byla dvakrát rozšířena o jeden trakt směrem k jihu. Na sladových půdách jsou dochovány původní konstrukce, povětšinou dřevěné nosné prvky. Ty podélně dělí i severní dvojtrakt osou dřevěných pilířů s rozpěrami a příčnými průvlaky, na nichž je situován trámový strop. V rozšíření sladovny je v 1. NP kovový nosný systém z litinových sloupů a ocelových I-profilů. Ve východní části sladovny je mimo ječných půd také dochována hmota tří sladovnických hvozdů. Patrně nejzajímavější je hvozd č. 1, vystavěný v roce 1868. Původně byl přistavěn k budově starého klášterního pivovaru, později obestavěn hmotou sladovny. V nejspodnější části (přes 1. PP a 2. PP) je vysoký zděný stojatý kalorifer s dochovaným osazením kovových prvků topeniště (signováno) regulace tahu vzduchu a uvnitř s ocelovým rozvodem tepla. V podlísčí je stříškovité ukončení zděného stojatého kaloriferu a kolem obvodových stěn je ještě posíleno ocelovým kaloriferem kapkovitého průřezu. Na stranách spodní lísky je patrné vytrhání obracečů sladu, v čele pak otvor pro lano na vyhrnovač. Vstup na spodní lísku je zazděný. Lískové plechy jsou z děrované oceli. Na horní lísce je dochován násyp zeleného sladu, vystrojení párníku s vnitřním kouřovodem. Ve stěnách jsou stopy po vytržení obraceče. V lísce zachovány dva otvory pro shoz sladu na spodní lísku. V podkroví kolem komína třetí líska, využívaná jako valečka s drátěnými pletenými lískami. Pod ní systém rozvodu vzduchu s ocelovými klobouky výduchů, podlaha dřevěná. Druhý hvozd se nachází při východní stěně směrem do kláštera. Část jeho původní fasády je patrná v chodbě mezi druhým a třetím hvozdem. Ve hvozdu je umístěna výměníková stanice, interiér a vybavení se nedochovalo. Třetí hvozd o obrovské lískové ploše cca 100 m2 se na střeše sladovny projevuje mohutným párníkem umístěným centrálně ve stanové střeše. Po lískách zbyly jen podkladové profily, klenba hvozdu dochována. V interiéru v patře se v sále dochoval strop se štukovým zrcadlem a aplikacemi v rozích, fabiony a římsou.