Sirotčí hrádek

Zřícenina hradu se nachází na dvou vápencových bradlech 300 m západně nad Klentnicí. Hrad má dvojdílnou dispozici, která se přizpůsobila utváření skalních útesů, na nichž se hrad nachází. Jižní a od východu relativně přístupný díl přibližně trojúhelného tvaru (d. 31, š 5-15 m) stojí téměř do výše prvního patra, zatímco z nepřístupného severního dílu, s kosodélným půdorysem (28x13 m) zůstaly patrné jen obvodní zdi. Oba díly byly pravděpodobně propojeny můstkem. Jižní část vůči ploše předhradí chrání krátký oblouk příkopu. Navazuje na rozsedlinu se svislými stěnami, která jižní část hradu odděluje od sousedního, rozeklaného skalního bloku Vzhledem k tomu, že dostupná jižní část byla zřejmě blokovou palácovou stavbou se zdmi 2-2,5 m silnými, nelze ji pokládat za klasické předhradí. Hradní dispozice proto představuje jakési dvoupólové a možná i dvojpalácové uspořádání. Nepravidelnost jižní palácové stavby si vynutil tvar temene skaliska a o bydlení svědčí otvor okna směřující k východu. Západní, velmi úzké průčelí ukončuje štíhlá zaoblená věžice. Ani na severním skalisku nebyl prostor pro nějaké nádvoří a proto museli přibližně okrouhlou plochu okolo zastavěných skal ohradit valem a dílem zřejmě jen palisádou. Na vzniklé ploše probíhal běžný hospodářský provoz hradu, jemuž sloužila hlavně dřevěná stavení. Jediná kamenná komora je přilepena k severnímu útesu a její čtvercový půdorys nevylučuje využití pro pozdější schodiště. Vstup do zachovaného dílu byl přístavkem na jeho jižní straně. Před rovným východním průčelím je do ploché skály vysekána okrouhlá cisterna. Chráněná plocha lokality je 8497 m2. Název hradu odráží jméno rodu zakladatelů a první se po něm píše Siegfried Waise (Sirotek, lat. Orphan) r. 1305, jenž se ale do r. 1300 se nazýval podle zmizelého hradu v Nejdku. Tato skutečnost a výsledky povrchových sběrů potvrzují jeho výstavbu na přelomu 13. a 14. stol.. Hlavní větev Sirotků, pánů rakouského původu, kteří víc jak půl století působili ve službách českých panovníků, vymřela právě Siegfriedem r. 1305. Podle tehdejšího práva připadl hrad odúmrtí králi, ale ve zmatcích po zavraždění Václava III. v Olomouci (1306) se ho zmocnili páni z Liechtenštejna a jeho zboží připojili k Mikulovu. Z jejich unikátního urbáře (soupisu majetku, poplatků a příjmů) z r. 1414 se dozvídáme, že na hradě byla i kaple. Hrad nesloužil už sice jako trvalé sídlo, ale ještě na počátku 16. stol. ho občas využívali. Nicméně do jeho poloviny definitivně zanikl.