areál kláštera premonstrátek a zámku s farním kostelem Narození Panny Marie, 35. - 44. objekty proboštské zahrady, 38. salla terrena Areál kláštera a zámku s kostelem tvoří západní část obce. Proboštská zahrada je v rámci areálu před jižní stranou jeho zastavěné části. Salla terrena ukončuje na západní straně její hlavní zhruba obdélný parter. Jedná se o zděnou hladce omítnutou přízemní stavbu postavenou na protáhlém obdélném půdorysu rozdělenou převýšeným rizalitem na dvě křídla. Rizalit má mansardovou střechu krytou pálenými bobrovkami na husté laťování a křídla střechy pultové kryté měděným? plechem se spádem dozadu nad západní průčelí. Stavba je vodorovně členěna soklem (na hl. průčelí pískovým), a profilovanými korunními římsami. Východní hlavní vstupní průčelí je pětiosé, rozšířené na severní straně o stěnu bez otvorů a bez korunní římsy - zde byla k salla terreně přistavěna bokem oranžerie (či skleník), která stála před jižními průčelími hospodářské budovy a budovy refektáře čp. 1 a byla zbořena mezi roky 1784 a 1843. Ve středu pětiosé části je ve 3. ose převýšený rizalit s odsazenými zaoblenými nárožími. Svisle je členěn čtyřmi toskánskými pilastry (postranní jsou až za nárožími), které nesou na svoji šířku omezené úseky kladí spojené profilovanou krepovanou korunní římsou. Střední pilastry tvoří edikulu jejíž krepovaný prolomený fronton má horní římsy zakončeny volutami a spodní římsa je zalomena do odsazené špice. Ve špici je osazena pískovcová z rokají utvořená kartuš v níž složitý monogram sestávající pravděpodobně z písmen: “J F V W A D”, což znamená: “Joseph Franciscus von Winkelburg Abbas Doxanensis” a pod ním letopočet: “MDCCLVI”. Nad frontonem atika zakončená profilovanou krepovanou římsou v ose s pilastrem nad nímž osazena dekorativní pískovcová váza s dvojicí putti snad od sochaře Jana Antonína Quitainera (1709 - 1765). V edikule široký otvor zaklenutý mírně stlačeným oblouklem s ostěním v profilu čtvrtkruhem vybraným s patečními římsami. Ve cviklech edikuly, na zaoblených nárožích a na atice jsou vystouplá zrcadla. Křídla jsou prolomena arkádami po dvou otvorech zaklenutých stlačenými oblouky s ostěními v profilu čtvrtkruhem vybranými (menšími než u rizalitu) s patečními římsami a s hlavními klenáky se zhruba oválnými vpadlými zrcadly a postranními volutami, které zasahují do profilace korunní římsy. Oblouky jsou odděleny pilastry (na vnějších stranách svazkovými) s čabrakovými hlavicemi, které nesou na svojí šířku omezené úseky kladí spojené profilovanou krepovanou korunní římsou. Nad touto římsou je poměrně vysoká atika se soklem, zakončená pískovcovou profilovanou římsou. Svisle je členěná na pole pilastry, které navazují na pilastry pod korunní římsou. Pole mají v ose vystouplá oválná na výšku postavená zrcadla, po jejich stranách vystouplá zrcadla, která vylpňují zbylou plochu. Na pilastrech vystouplá zrcadla obdélná se čtvrtkruhy vybranými rohy, nahoře rozšířená o odsazený půlkruh a dole s půlkruhem vybraným. Nad pilastry jsou na atice osazeny na každém křídle sochy putti mezi dvěmi dekorativními vázami od sochaře již výše uvedeného. Atika je na severní straně severního křídla prodloužena o jedno pole nad stěnu bez otvorů a bez korunní římsy. Ostatní průčelí jsou bez dalšího členění a otvorů, pouze v severním průčelí jsou nové levé dovnitř otvíravé svlakové dveře osazené v pískovcovém ostění s vnější obrysovou lištou s ušima a zdvihem překladu ve střední části. Inreriér s jednoduchým soklem je zaklenut devíti poli převážně pruských kleneb do přímých pasů nesených pilastry neb pilastrovými srostlicemi s římsovými hlavicemi (kdyby tyto klenby nebyly sklenuty do stlačených pasů, ale do půlkruhových, jednalo by se o klenby české, kterým se značně blíží). Salla terrena je vyzdobena freskami Josefa Hagera (1726 - 1781), jehož dcera byla řádovou sestrou doksanského kláštera, které byly patrně restaurovány na konci 19. století Bohumírem Roubalíkem (1845 - 1928). V rizalitu je to ve 4. poli klenby v průhledu iluzivní architekturou Kristus jako zahradník, ve 3. poli klenby (to je spolu s 5. polem v podstatě tvaru konchy) v iluzivní architektuře erb opata Josefa Františka z Wilkenburku a v 5. poli erb konventu. V zaoblených koutech rizalitu, v konchami zaklenutých nikách opatřených dole pískovcovými konzolami mušlovitého tvaru jsou namalovány dekorativní vázy a na jeho čelní západní stěně je zobrazen Útěk do Egypta. V křídlech jsou na klenbách v průhledech iluzivní architekturou namalovány v oblacích alegorie čtvera ročních období. V jižním křídle v 1. poli je to Jaro (trojice andílků z nichž jeden má nad hlavou bílou hvězdu a v pravici drží hořící pochodeň a druhý má pod sebou květiny), ve 2. poli Léto (dvojice andílků z nichž jeden se vznáší nad snopem obilí a v levici drží slunečník). V severním křídle v 6. poli je to Podzim (trojice andílků z nich prostřední má na hlavě věnec z vinné révy a v levici drží žezlo ozdobené hrozny, druhý po jeho pravici pije z baňaté nádoby a třetímu se z proutěného košíku sype ovoce), v 7. poli Zima (dvojice andílků se ohřívá u ohně). Na boční jižní stěně, pod 1. polem klenby je zobrazen průhled do zahrady zkrze mřížová vrata a na čelní západní stěně zkrz antickou architekturu výhled do krajiny. Na čelní západní stěně pod 2. polem klenby je výjev se skupinou premonstrátských řeholníků. Podlaha je z pískovcových čtvercových na koso na střih kladených dlaždic, pouze pod pasy jsou kladeny přímo. Dajší údaje (někdy již antikvované) viz SHP Mojmíra Horyny.