Reissigova vila

Stavba samostatně stojící vily v zahradě se nachází na ulici Hlinky č. p. 62/ č. o. 148, v k. ú. Pisárky. Jedná se o robustní a kompaktní podsklepenou stavbu se zvýšeným přízemím a patrem, tvořenou kubusovými hmotami, zastřešenou mansardovou střechou s polovalbovými štíty obytného podkroví. Půdorysně je stavba koncipována do tvaru větrníkově uspořádaného kříže, s rameny orientovanými dle světových stran. Základními moduly stavby jsou čtverec, nebo čtverci blízký obdélník, krychle a hranol. Stavba je komponovaná tektonicky, zevnitř navenek: fasáda tvoří „slupku“ obalující „jádro“ (funkčně uspořádané místnosti), s důrazem na působení světla při různých úrovních podlah a různých světlých výškách jednotlivých místností. Vila byla navržena jako jeden, vzájemně se ovlivňující celek, kde se exteriér a interiér vyvíjely současně, a to až do jednotlivých detailů, které odpovídaly celkové zamýšlené koncepci (Gesamtkunstwerk). Velikost oken a jejich rozmístění (patrné ve fasádách) se odvíjí od logiky uspořádání vnitřních místností a jejich funkce. Vně se okna projevují volnou kompoziční skladbou dle svislých os. Všechna okna v suterénu a ve zvýšeném přízemí jsou opatřena svisle členěnými mřížemi, osazenými do fasády. Dvoudílná okna obytných místností v patře a v podkrovní části mansardy jsou členěna geometrickým rastrem z podružných profilů. Horizontální členění fasád odpovídá rovněž funkci, tj. využití jednotlivých podlaží. Patu domu utváří masivní podezdívka zvýšeného suterénu z lomového kamene, oddělená černo-bílou mozaikovou bordurou od pískově zbarvené omítky hrubé zrnitosti u následujících dvou podlaží. U západního rizalitu přechází tato bordura do celé výšky obkladu jižního nástupu na schodiště, směřujícího ke vstupu do vily. Fasády u štítů v mansardové střeše jsou u rizalitů jižního, východního a severního podkrovního podlaží doplněny obkladem ze solitérních modročerně tmavých keramických kachlí čtvercového tvaru, okrovozlatavě štukově lemovaných, rozmístěných na fasádě šachovnicově a vsazených do diagonálních linií hladkého štuku, kontrastujícího s hrubou omítkou okolní fasády. Střecha s krytinou z pálené tašky je provedena v masivním přesahu, s černo-bílým průběžným pruhovaným podbitím a s kostkovaným černo-bílým ukončujícím lemem po celém obvodu. Na jižní, s uliční čarou rovnoběžné fasádě, jsou okna v přízemí a v patře rozložena symetricky – v přízemí celkem 3 okenní osy větších dvoudílných oken (nepůvodní, vzniklé při přestavbě po II. světové válce), v patře šest okenních os menších dvojdílných oken. Dvě osy oken zvýšeného suterénu navazují na osy oken v přízemí. Průběžné zděné zábradlí terasy je v horní části symetricky členěno vytaženými sloupky na tři díly a opatřeno geometrickým dekorativním zábradlím, štítová fasáda jižní mansardy má symetricky rozmístěné tři otvory – dvě postranní okna a vstupní dveře na terasu uprostřed. V jižní fasádě západního rizalitu se nachází kryté vstupní schodiště, nad kterým je situována terasa, přístupná ze západní strany patra, a dále okenní otvory nad sebou ve zvýšeném suterénu a v přízemí. V jižní fasádě východního rizalitu jsou nad sebou umístěna pouze dvě malá okénka zvýšeného suterénu a přízemí. Východní fasáda východního rizalitu má symetricky rozložené tři okenní osy v patře a podkrovní části štítu, v přízemí se nachází jedna asymetricky umístěná osa většího dvoudílného okna. Jednodílná okna v patře východní fasády východního rizalitu jsou opatřena dřevěnými okenicemi s bílým nátěrem. Suterén je prolomen pouze jedním menším oknem v ose rizalitu. Východní část jižního rizalitu má otvory různých velikostí rozmístěné asymetricky, v suterénu se třemi osami menších oken. V přízemí se nachází velké čtyřdílné okno přiléhající k rizalitu východní části a v patře dvě menší dvojdílná okna a dvě vyšší jednodílná okna s nižším parapetem. Východní část severního rizalitu je v přízemí i v patře bez oken. Severní fasáda severního rizalitu přiléhá suterénem ke zvýšenému terénu, v přízemí jsou situovány jednokřídlé vstupní dveře přímo z úrovně zvýšeného terénu a dvě dvoukřídlá asymetricky rozmístěná okna různé velikosti. V patře jsou asymetricky rozmístěná dvě dvoukřídlá větší okna a ve štítu mansardy podkrovní části tři osově symetrická dvojdílná menší okna. Severní část východního rizalitu je opatřena (oproti původní podobě v době výstavby) jedním menším dvojdílným oknem v patře a severní část západního rizalitu pak jedním menším okénkem ve zvýšeném suterénu. U západní fasády se s ohledem na užitkovo-provozní dispozici v této části stavby nevyskytují žádné ozdobné prvky na fasádě, ale pouze lemování zakončení střechy. V západní fasádě západního rizalitu jsou okna různých velikostí rozmístěna zcela asymetricky v suterénu, přízemí i patře. V suterénu dvě dvoudílná a jedno jednodílné menší okno, u vstupního schodiště obdélný otvor v nástupní části a dále dvě výškově rozdílně osazená větší dvoudílná okna a v patře terasa ve dvou výškových úrovních se vstupy z obou úrovní a z lodgie u vstupu na terasu v jižní části západního rizalitu. Zábradlí terasy je mezi zděnými sloupky provedeno ve stejném motivu jako u terasy jižního rizalitu. Zbývající část západního rizalitu je krytá šikmou střechou umístěnou mezi vytaženými bočními zdmi rizalitu, přecházejícími do komínů. V podkrovní části západního rizalitu se nad šikmou střechou patra nachází průběžný vikýř s pěti okenními osami menších dvojdílných oken, krytý (obdobně jako u části rizalitu) šikmou střechou. V západní části severního rizalitu jsou asymetricky umístěná dvě okna suterénu a po jednom menším okně v přízemí a v patře, v západní části jižního rizalitu jsou pak asymetricky umístěná tři menší dvojdílná okna v patře a jedno ve zvýšeném přízemí. Severní rizalit má v severní fasádě asymetricky, vertikálními osami nad sebou shodně umístěné otvory v přízemí a patře – v přízemí větší a menší dvoudílné okno a vstup do provozní části vily (původně z kuchyňského dvorku), v patře dvě větší dvoudílná okna. V podkrovní části (štítu mansardy) se nachází tři symetricky rozmístěná menší dvoudílná okna. Severní fasády východního a západního rizalitu mají vždy dvoudílné okno v patře, u východního rizalitu se nachází ještě malé okénko zvýšeného suterénu. Většina oken je původních, dřevěných kastlových. Výraznými prvky celé stavby jsou masivní komíny a abstraktní zdobný plastický prvek sovy u zakončení mansardové střechy nad částí jižního rizalitu (orientovaného do ulice Hlinky). Dispoziční řešení se odvíjelo od koncepce anglického venkovského obytného sídla – tzv.“ British Cottage House“, s centrální, přes dvě podlaží průběžnou schodišťovou halou a s funkčním oddělením provozu personálu od rodiny. Z haly je přístupné také vřetenové schodiště, které propojovalo vilu od suterénu až po podkroví. Samostatný provozní vstup se navíc nacházel v severní části vily u severního přidruženého kuchyňského dvorku. V suterénu se nacházel byt správce, byt rodiny zahradníka, místnosti kuchařky a její pomocnice a hospodářské a provozní zázemí včetně kuchyně. Ze zádveří zvýšeného přízemí je přístupná schodišťová hala s krbem, ochozem v patře a s výrazným obloukovým prvkem pod schodišťovým ramenem. Hala byla v přízemí obklopena místnostmi společenského charakteru – jídelna v jižní části, pánský salon s knihovnou se čtenářským koutem orientovaný na východ a dámský salon v zadní, severní části vily. Přes provozní schodiště byla přístupná i přípravna jídel, propojená s jídelnou. V jižní části vily byla také u jídelny původně dnes již neexistující veranda. V patře byly situovány ložnice, dětský pokoj, pokoj slečny, koupelny a šatna, s přístupem z ochozu haly. Podkrovní podlaží sloužilo k ubytování hostů a k oddělenému bydlení pokojských, přístupnému z provozního schodiště. Interiér byl v duchu Gesamtkunstwerku sladěn s celkovou koncepcí, tzn. Geometrické motivy dřevěného zábradlí ochozu haly, členění dveří a dalších prvků, které jsou dochovány (v nátěru bílém, doplněno barevným sklem). I když je dnes vše využíváno jako kanceláře, původní rozložení místností je z dispozice rozeznatelné, stejně jako celkový původní koncept souvztažnosti exteriéru a interiéru vily.