Rašovice jsou malou vískou nedaleko hradu Helfenburk, asi 5 km východně od Úštěka. Jsou zmiňovány již v pol. 12. století (první zmínka o obci pochází z roku 1131), později jako součást hrádeckého panství. Roku 1591 koupili Rašovice úštěčtí Sezimové, Rašovice zůstaly na všechny další časy s Úštěkem spojeny. Roku 1680 postihla obec morová nákaza. Roku 1780 bylo ve vsi 52 stavení s 256 obyvateli. V současnosti mají Rašovice 41 obyvatel. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1552. Zatímco ve 30. letech 20. století měly Rašovice cca 300 obyvatel, dnes tu trvale žije jen 40 lidí a většina stavení slouží k rekreaci. Ve vsi je mnoho krásných, až čtyřpodlažních roubených chalup a stodol. Centrum obce (náves) utrpělo demolicí dominantního venkovského statku na pozemku p. č. 9/1, čímž ztratilo celou západní průčelní frontu. Na mapě stabilního katastru zde stojí zděný dům s dřevěnou stodolou. Zajímavostí je také ulice směrem k hrádku dlážděná kočičími hlavami. Od roku 1995 jsou Rašovice vesnickou památkovou zónou. Na mapě stabilního katastru je větší část objektů zobrazena žlutě jako spalné. Urbanistická struktura vsi se od té doby mnoho nezměnila a nová výstavba mimo intravilán se týká pouze chatové osady severovýchodně od centra obce. V intravilánu obce dochází jen výjimečně k zahušťování zástavby novou výstavbou (plánovaná novostavba na p. p. č. 9/1). Stavby respektují povětšině uliční čáru, nemají jednotnou orientaci ke komunikaci. Vedle tradičních roubených staveb s podstávkami jsou zde zastoupeny stavby hrázděné i mohutné mladší (klasicistní) zděné statky. Štíty budov v patře přiznávají roubení ve střešní části jsou bedněné (lomenice), nebo obložené břidlicí (později nahrazeno eternitem), některé objekty jsou celé bedněné (deštěné). Půdorysně jsou stavby řešeny vesměs jako podélné se sedlovou střechou s přístavky chlévů a kůlen, doplněny výminky a stodolami do velkých hospodářských celků. Střešní krytinu tvoří hlavně pálená taška (bobrovka), tradiční krytinou je též břidlice, dnes nahrazena vláknocementovou šablonou. Památkové hodnoty zóny tvoří zachovaná starší zástavba obce poloroubenými domy z 18. a 19. století, které jsou usazeny v pravidelných rozestupech a štítovou nebo podélnou stranou jsou orientovány k páteřní komunikaci. Početný soubor těchto převážně roubených domů doplňuje také hodnotná mladší zástavba zděných domů, jedná se převážně o klasicistní usedlosti z přelomu 19. a 20. století. Zásadní kulturně historickou hodnotou Rašovic, pro kterou bylo toto sídlo prohlášeno vesnickou památkovou zónou, je tedy mj. urbanismus lánové vsi, který vznikl lokací ve 12. století během velké (vnější) kolonizace, a který obec dosud naštěstí neztratila. S předchozími hodnotami se neoddělitelně pojí i podoba zachovaných usedlostí, hmota jednotlivých domů, vzhled střešní krajiny, použité tradiční materiály i postupy, i výrazná krajinotvornost celé vesnice v dálkových pohledech, a tedy stále výrazný genius loci.