Areál psychiatrické léčebny v Kroměříži (původní Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži) byl vybudován mezi léty 1905-1909 jako třetí moravský ústav pro choromyslné a ve své době představoval jeden z nejmodernějších léčebných ústavů pavilónového typu (v tomto směru následoval o nemnoho starší ústav ve Vídni – Steinhofu). Ústav byl zřízen na základě usnesení moravského zemského směnu z roku 1903 a první projekt na jeho výstavbu vznikl roku 1904. Ještě před položením základního kamene byl tento původní projekt z úsporných důvodů zásadním způsobem modifikován a posléze také v průběhu vlastní výstavby byly plány před započetím každé nové stavební etapy dílčím způsobem upravovány tak, aby vyhovovaly praktickým požadavkům stavebníka, a jeho ekonomickým možnostem. Do projektů celého areálu i jednotlivých budov významným způsobem zasahoval ředitel ústavu Vincenc Návrat. S vlastní výstavbou se započalo v dubnu roku 1905 a její průběh lze rozdělit do čtyř etap. Jako poslední byl dokončen kostel, který byl vysvěcen v červenci roku 1909, kdy byl celý ústav slavnostně předán jeho řediteli. Areál lze rozdělit na čtyři základní části. Pravá - východní polovina areál byla vyhrazena ženám a levá polovina, která čítá o čtyři pavilony víc, byla určena pro muže. Obě tyto části jsou od sebe odděleny ústřední osou, kterou tvoří správní a společenská budova, kostel, stavby hospodářsko-technického zázemí léčebny a nemocnice. Čtvrtou část představuje hospodářská kolonie s pavilonem pro nemocné zaměstnané v hospodářství, která leží lehce stranou vlastního areálu, na jeho západním okraji (budovy někdejší hospodářské kolonie, tzv. stará farma, nejsou předmětem památkové ochrany). Obě hlavní poloviny léčebny jsou rozvrženy symetricky jako zrcadlově obrácené podle ústřední osy a jejich základní urbanistická struktura je totožná. Téměř každý pavilon určitého typu nalézá svůj identický protějšek v opačné polovině léčebny. Pravá polovina je v zadní části obohacena o budovu márnice a infekční pavilon, zatímco levá je připojením několika dalších pavilonů výrazně rozšířena směrem na západ. Na počátku ústřední osy se rozkládá monumentální nástupní prostor, jehož dominantu tvoří hlavní průčelí správní budovy a který je po stranách lemován budovami vrátnic a obytnými domy lékařů. Symbolické centrum ústřední osy tvoří malé náměstí, které vymezuje hlavní průčelí kostela, zadní průčelí správní budovy a boční fasády přijímacích pavilonů. V obou polovinách areálu jsou pavilony pro různé typy pacientů (lepší stavy, nepokojní, polopokojní, ošetřování potřební, klidní) situovány v odlišných zónách a diferencovány jsou také různorodým utvářením půdorysné dispozice, rozvržením hmot, bohatstvím dekoru a formou střech.