Památník obětem důlní tragédie na dole Nelson III z 3. 1. 1934 byl odhalen přibližně s ročním odstupem po katastrofě v květnu roku 1935. Bylo přitom využito již deset let existujícího návrhu malíře a architekta Josefa Gruse a sochaře Karla Pokorného určeného původně pro Lázy u Orlové. Dominantou celého památníku je sousoší staršího muže s truchlící ženou hledících do zasypávaného hrobu v nadživotní velikosti (realizovali podle původního návrhu sochaře Karla Pokorného studenti hořické odborné kamenické a sochařské školy). Jde o kvalitní sousoší, které patřilo ve své době k předním sochařským dílům heroizujícím sociální tragédii. V původním konceptu, jak dosvědčují archivní fotografie, byl památník působivě zakomponován do přírodního prostředí tzv. oseckého lesa. Sousoší stálo na mírně zvýšeném náspu, přičemž před ním a okolo něj se nacházela rozsáhlá zatravněná plocha bez oplocení, která se směrem k sousoší zužovala a vytvářela dojem perspektivní zkratky. Po obvodu byla vymezena pouze nízkými obrubníky. Po její čelní straně bylo v řadě umístěno sedm ležících kovových desek, z nichž šest bylo položeno na kratší hraně, zatímco sedmá, středová mezi nimi byla umístěna na delší hraně s nápisem NELSON a letopočtem 1934. Lemována byla nízkými keři, desky byly podloženy poněkud širšími kamennými podložkami. Touto jednoduchou formou bylo dosaženo prostého a důstojného vzhledu pietního místa.