Dílo sochaře Jana Simoty vzniklo na základě soutěže na pomník Jana Nerudy, který měl být odhalen k 80.výročí básníkovy smrti (1971). Původně se uvažovalo o jeho umístění na Malé straně. Roku 1968 ale byla do Pantheonu Národního muzea přenesena jiná socha Jana Nerudy od Karla Dvořáka (z r.1940), která stála od r.1950 v parku pod budovou sokola při ulici Újezd, v ústí Vítězné třídy (poblíž stávala do r.1932 dělostřelecká kasárna, kde se Neruda narodil a bydlel). Na toto místo měl být umístěn připravovaný pomník T.G.Masaryka od V.Makovského, z čehož po událostech srpna 1968 sešlo. Na uprázdněném místě se uvažovalo o instalaci Simotova Nerudy, došlo však ke změně a socha byla osazena v Seminářské zahradě poblíž Dvořákovy fontány s chlapci. Na místě původní Dvořákovy sochy je dnes památník obětem komunistického režimu. Básník, prozaik a novinář Jan Neruda je pojednaný jako usedlý starší muž, shlížející na svou Malou Stranu, kam ideově patří. Kompozice, vystavená na velkém, nečleněném objemu a tradičně pojatá tvář bez hlubší psychologie má jediný zajímavý detail (za zády složené ruce s kloboukem - viditelné ale pouze zezadu). Architektonické řešení navrhl Karel Lapka.