Podzemní prostory dělostřelecké tvrze tvoří soustava spojovacích chodeb (galerií), sálů, schodišťových a výtahových šachet, odvodňovací štoly a čtyř kabelových šachet a nouzového výlezu. Všechny prostory betonové s valenými klenbami, betonovou podlahou se zabudovanými kolejnicemi drážky (od svážnice po dělostřeleckou otočnou věž K-Bg-S 12) a mřížkami odvodnění. Na stěnách a klenbách sálů otisky odstraněných příček. Na stěnách drobné zbytky elektroinstalace z doby výstavby a z dalších etap využití objektu (zejm. pro čs. armádu z 2. pol. 20. století). Na stěnách odboček k šachtám schodišť a výtahů do nadzemních objektů stopy po ženijních uzávěrech z 60. let (dochován uzávěr u kabelové šachty u kasáren). Podzemí začíná chodbou hlavní galerie (250x325 cm) za svážnicí. Z výklenku (55 m od vchodu) na západní straně paty svážnice odbočuje obloukem k jihojihozápadu nízká odvodňovací štola (rozměry 80x 160 cm) dlouhá 250 m (z toho cca 106 m chodba, dále jen potrubí pr. 20 cm), nedaleko za obloukem přerušená unikátně dochovanými pancéřovými dveřmi a opodál mříží (obojí z doby výstavby). Štolu ukončuje kruhová revizní šachta, stoupající na terén. Naproti výklenku se ve východní stěně nachází nika pro obsluhu svážnice. V podlaze chodby následuje za tímto místem dvojitá kolejová spojka, zanedlouho následuje uzávěr s dveřmi, před nímž se východní kolej připojuje výhybkou do koleje západní a další výhybkou se za uzávěrem opět vrací do své trasy. Za uzávěrem se nachází oboustranné minové zařízení, tvořené dvojící chodeb, směřujících rovnoběžně s hlavní chodbou zpět ke vstupu a po 14 m ukončených komorou, vytvořenou zalomením k chodbě. Vpravo následuje krátký sál filtrovny, spojený s hlavní galerií dvojicí chodeb. Hlavní galerii pak přetíná užší dlouhý sál strojovny (prostor agregátů), směřující k východu, jehož kraťoučká část západně od chodby měla sloužit jako ubikace obsluhy. Ze sálu ve třetinách odbočují k severu dvě chodbičky k druhému, kratšímu a širšímu sálu strojovny (sklady PHM a chladicí nádrže). Betonové podlahy a odbočka drážky do sálu pocházejí z období výstavby podzemní továrny v závěru 2. světové války. Následuje prostor muničních skladů, v němž se hlavní galerie rozšiřuje v překladiště, ze kterého byly obsluhovány celkem čtyři muniční sklady. V šířce rozšíření probíhá zvýšená rampa, z níž jsou přístupny dva velké sály skladů dělostřelecké munice a dále k severu dva menší sály na protitankovou a kulometnou munici. na východní straně chodby se mezi první dvojicí sálů nachází výklenek laborační místnosti a obdobně proti druhé dvojici sálů menší výklenek laborační místnosti pěchoty. Na konci překladiště odbočuje k východu chodba, zakončená místností skladiště granátů a dále v původním užším profilu galerie obdobně odbočuje k západu krátká dvakrát lomená chodbička ke menšímu skladu pro signální rakety. Hlavní galerie pokračuje 300 m dlouhým úsekem s trojicí výklenků výhyben pro pěší ve východní stěně, v zadní třetině s cca 20m dlouhým rozšířením výhybny s dílenskou kolejí a výklenkem dopravního skladiště. Rozšíření se nachází na západní straně, prostor překrývá neobvykle nízká stlačená klenba.V přední části se v západní stěně nalézají dvě krátké odbočky k dolním kabelovým komorám, vytvořeným v podobě krátkého rozšíření chodby s prostupy kabelové roury nad zadním čelem klenby. Třetí kabelová komora se nachází ve východní stěně galerie těsně před poslední výhybnou pro pěší. Za tímto místem se chodba ve vzdálenost 516, 19 m od vchodu mírně lomí k severu, v místě lomu odbočuje k východu chodba k nemocnici, náležející již ke kasárnám. Kasárenská část podzemí sestává z pěti sálů, odbočujících z hlavní galerie k východu a ze zmíněné spojovací chodby, umístěné na jižní straně komplexu kasáren. Příčnou komunikaci mezi sály umožňuje chodba, probíhající rovnoběžně s hlavní galerií v třetině délky největších sálů. Příčná chodba pokračuje jižním směrem do dolní kabelové komory, spojené s nouzovým výlezem, tvořeným dvojicí souběžných šachet s kovovým žebříkem, s tím že první šachta v jisté výši končí a žebřík pokračuje výše druhou šachtou, jejíž spodní část byla určena k vyplnění sypkým materiálem jenž v klidovém stavu vyplňoval a uzavíral její horní díl. Spojovací chodba se na konci obrací širším úsekem k severu do 1. sálu kasáren. V polovině délky tohoto úseku se dochovaly původní příčky včetně rámů dveří, oddělující nemocnici od chodby a vymezující zde místnost pro plynování oděvů. První sál kasáren přestupuje na západě přes hlavní galerii (zde vytváří prostor pro vodní nádrže), hlavní východní část sálu je dnes volná, stopy původních příček se dochovaly na podlaze, na stěnách a na klenbě. V nejvýchodnější části sálu se dochovaly příčky koupeny a dvou záchodů s válcovým septikem OMS, ve střední části v podlaze otvory odpadů WC a sprch. Druhý a třetí sál byly nejdelší a byly určeny především k ubytování mužstva ve velkých místnostech, kratší čtvrtý sál především k ubytování důstojníků a nejkratší pátý sál jako štáb. Ve všech sálech dokládají stopy příček stavební dokončení původního projektu. Na stěnách sálů u hlavní galerie se zachovala malovaná označení z 2. pol. 20. století. Za kasárnami pokračuje chodba hlavní galerie v délce ca 100 m s výklenkem výhybny pro pěší ve východní stěně. Na konci tohoto úseku na východ odbočuje z rozšíření galerie obloukem chodba k dělostřeleckému srubu K-S 11. Hlavní galerie se za odbočením mírně lomí k SZ a pokračuje ca 110 m, kde se nachází další odbočka k západu pod dělostřeleckou věž K-S 12.V polovině délky úseku je ve východní stěně umístěna nika výhybny pro pěší. Odbočka začíná dvojitým rozšířením chodby a obloukem (90°) se uhýbá pod dělostřeleckou věž. Za odbočkou se na hlavní galerii nachází rozšíření překladiště pěchotní munice, ve kterém končí úzkorozchodná drážka a chodba v menším rozměru pokračuje pod pěchotní sruby K-S 10 a K-S 13. Chodba hlavní galerie se rozděluje ve vzdálenosti ca 65 m v rozšířeném prostoru křižovatky s dvojicí šikmo odbočujících větví. Západní chodba je dlouhá ca 130 m a před koncem se ohýbá k ZJZ, východní chodba je dlouhá 120 m. V obou chodbách se nachází pravostranná nika výhybny pro pěší. Podzemní prostory pod dělostřeleckým srubem K-S 11 začínají za zalomením chodby (30 m od odbočky) drobným zalomením a následným rozšířením uzavíratelného prostoru protiplynové předsíně SAS. Následuje trojice sálů směřujících k jihu. První kancelářský je krátký, na severní stranu chodby mírně přesahuje prostorem pro ventilátory. Následují dva velké sály manipulačních skladů munice, proti nim se v severní stěně nachází odbočky pod schodišťové a výtahové šachty dělostřeleckého srubu. Hlavní galerie konči nevelkou místností ubytovny mužstva. Vstupní části odboček jsou širší, ve zúžení se původně nacházela hradidla. Západnější chodbu ukončuje neomítaná cihelná příčka z poválečných úprav. Obě chodby končí v příčném chodbovém prostoru u šachet a schodiště, k nimž se na západě připojuje stejně široká velká místnost strojovny výtahu s dvojicí velkých prostupů do šachty výtahu. Schodiště do srubu je čtyřramenné na čtvercovém půdorysu s volným světlíkem, východní ramena jsou umístěna ve vzdálenosti cca 20 cm od stěny (prostor pro vedení kabelů). Schodiště železobetonové s ocelovým zábradlím z válcovaných trubek – z doby výstavby. Do schodiště o 285 stupních bylo v r. 2012 vsazeno bezpečnostní zábradlí. Klenba západnější chodby je roztržena výbuchem při německých zkouškách destrukce výbušnými plyny, klenba strojovny výtahu je roztrhána obdobně a jeden z kusů klenby u čela vytržen a pootočen. Podzemí pod dělostřeleckou otočnou věží K-S 12 je vlastně symetrické s podzemím dělostřeleckého srubu K-S 11, přístupová chodba je však kratší a prostory nejsou poškozeny zkouškami. Sály jsou opět otočeny k jihu, chodba mezi prvním manipulačním muničním sálem a schodišťovou partií je nasazena kolmo, druhá chodba šikmo. Schodišťová partie je řešena odlišně, uprostřed se nachází schodiště s malou výtahovou šachtou uprostřed, západně je z příčné chodby přístupný krátký sál strojovny s jedním prostupem do šachty, na východě se v podlaze nachází jímka OMS a za ní velká místnost měnírny el. proudu. Schodiště do nadzemní části objektu má 297 schodů. Pod pěchotním srubem K-S 13 končí přístupová chodba místností pro páskování střeliva, před koncem chodby na severní straně se nachází čtyřramenné schodiště o 222 schodech. Obdobně pod pěchotním srubem K-S 10 končí přístupová chodba k jihu rozšířenou místností pro páskování střeliva a blok schodiště o 166 schodech se nachází na severní straně. V průběhu let 2011 a 2012 byly na původních místech obnoveny původní bezpečnostní uzávěry osazením kopií pancéřových dveří.