Přízemní nepodsklepenou zděnou budovu na protáhlém obdélném půdorysu ukončuje sedlová střecha s dřevěnými štíty s podlomením. Jižní fasáda je prolomena řadou okenních otvorů (pět os) a v bočních průčelích se nacházejí dvě okna na západ a jedno okno na východ. Svislé prkenné bednění štítů kryté lištami nemá okna. K severní fasádě v celé délce přiléhá dřevěný přístavek se svislým prkenným bedněním s lištami, který skrze dveře v ploše obložení zajišťuje přístup do objektu. Přístavek s třemi malými okenními otvory stojí na kamenné podezdívce. Teprve koncem 19. či počátkem 20. století začal objekt sloužit jako pilníkárna, kdy vznikla pravděpodobně i jeho dnešní podoba s komíny situovanými při vnějším líci jižní fasády a odkazujícími na dřívější existenci výrobního prostoru s výhní. Komíny jsou vyzděny z lícových cihel s navazující kovovou odtahovou rourou. Zatímco západní komín je součástí obvodového zdiva, východní vystupuje vně mimo obdélný půdorys. Špaletová okna umístěná v líci fasád mají vnější podobu tvaru T s výklopným horním dílem a v interiéru jsou dvoukřídlá s dělením na šest polí. Výjimku tvoří okna k západu, která jsou mírně zapuštěna ve zdivu a jejichž vnitřní okna jsou tvarově totožná s venkovními. Původní dispozice pilníkárny byla pravděpodobně velice jednoduchá, představovala pouze jeden či dva výrobní prostory na ploše zděného objektu s obslužnou chodbou v dřevěném přístavku. Dnešní dispoziční uspořádání je výsledkem rekonstrukce objektu pro bydlení v 70. letech 20. století, kdy došlo vybudováním příček k rozčlenění interiéru na tři obytné místnosti s předsíní. Při obnově v letech 2021–2022 byla do dřevěného přístavku vestavěna koupelna a záchod. Veškeré stavební úpravy, které sice výrazně pozměnily původní dispozici, byly provedeny velice citlivě k historickým konstrukcím. Do podkroví se vstupuje po příkrých dřevěných schodech situovaných v severozápadním nároží přístavku. Jednoduchý hambalkový krov je zakryt dřevěným šindelem, na který byla položena další krytina z eternitových šablon.