Dnešní podoba rozlehlého areálu mlýna situovaného v lesnatém a svažitém terénu na jižním konci Staroměstského rybníku pochází převážně z druhé poloviny 19. století. Areálu průmyslového období, kdy vodní pohon nahradil parní, dominuje mohutná čtyřpodlažní hlavní budova s mlýnicí s kolmo navazující třípodlažním obytným a správním křídlem. Komplex budova obou traktů je uspořádán do tvaru písmene L. Hlavní štítové průčelí směřující k příjezdové cestě je klasicistně ztvárněné. Střechy jsou sedlové. V budově jsou dochovány fragmenty technologického zařízení. Parní stroj od Pražské akciové strojírny byl do mlýna umístěn v roce 1887, v roce 1923 nahradila vodní kolo Francisova turbína. Voda do turbíny byla přiváděna potrubím v mohutné hrázi do tzv. vantroku - otevřeného ocelového koryta, vedoucího nad úrovní terénu. Voda ke mlýnu je přiváděna ze Staroměstského rybníka dvěma přepadovými koryty, které jsou stejně jako odpadový kanál tesány do rostlé skály. Na obou stranách hráze jsou umístěny kamenné mosty pod nimiž prochází koryto přepadů.