Renesanční palác prošel zásadní prostavbou v majetku Michnů z Vacínova v pol. 17.st. V r. 1644 byla ukončena štuková výzdoba provedena Domenicem Gallim. Zahradní průčelí bylo nepochybně koncipováno jako hlavní a poprvé v Čechách se zde objevuje mohutný středový risalit a celá stavba jednoznačně spěje k axiální gradaci. Za Francesca Carattiho jistě vzniklo nové trojdílné schodiště, patrně také grotta v ohradní zdi a bohužel nelze vyloučit, že rovněž nové členění parteru zahradního průčelí, do něhož bylo vloženo mezipatro a příslušnou partii nově rozdělily pilastry vysokého řádu. Tím byla porušena architektura patrně nejvíce italská a nejvíce manýristická. V r. 1767 koupila palác armáda, kterási jej ponechala až do r. 1921. Od tohto roku byl palác v majetku České obce sokolské. V původní renesanční podobě se dochovalo pouze spojovací křídlo. Všechny ostatní části paláce jsou výrazně dotčeny Michnovskou manýristickou přestavbou. Ohradní zeď v pokračování zahradního křídla je patrně ještě renesančního původu, přerušená pak nově řešeným vstupem F. Krásného. Nejpozoruhodnější fasádou Michnova paláce je jistě zahradní křídlo, dobudované jen z poloviny, takže jeho dnešní kompozice je silně asymetrická. O jednu osu vystupující risalit (původně měl vystupovat více), dnes po pravé straně, měl mít středovou polohu, v krajních osách jej vyvažovala pole s obdobnou složitější výzdobou proti zbylým osám. Manýristická výzdoba se soustřeďuje hlavně do prostor příčného středního křídla a do jedné místnosti zahradního křídla. Vedle manýristických portálů (s ostěním s uchy a volutkami, kartušemi a rozeklanými segmentovými římsami a erby stavebníků) se zachovaly hlavně štukové nástropní zrcadla v předsíni a vstupní hale, nejsložitěji je výzdoba pojednána v sala terreně, salonu v risalitu. Výstupní hala schodů v patře je vyzdobena novodobým štukovým rámcem. Odkryty byly v hale na pravé straně od vchodu fragmenty renesanční malby rozvilin, která dříve tvořila dekoraci pod stropem (dnes 0,9m nad podlahou). V hale je dále nepochybně druhotně osazena chiaroscurová malba z vnějších fasád paláce. Následuje někdejší hl. sál, tzv. aula, která přesahuje i do horního polopatra. Sál je však opatřen novodobým železobetonovým stropem a pův. manýristická štuková výzdoba se zde zachovala jen ve zbytcích, na bočních stěnách, které osvětluje vždy dvojice oken nad sebou. Také v aule došlo k odkrytí fragmentů renesanční výzdoby, zvláště podstropního vlysu. Poslední salon středního křídla zaujímá místnost, v níž se do určité míry opakuje výzdoba místnosti v přízemí. Novostavba tělocvičny F. Krásného navazuje na historické zahradní křídlo (risalit) trojosým úsekem, který se jen částečně přizpůsobuje kompozici historické části. Na křídlo pak navazuje mohutná budova vlastní tělocvičny, prolomená vysokými polokruhově zakončenými deseti okny, které po krajích doprovází obrovské reliéfy se sokolskou tématikou. Mansardovou střechu doplňuje stylizovaná prolamovaná atika a řada deseti štítových vikýřů, zakončených trojúhelnými frontony.