Dnes zůstala dochována pouze jižní polovina fortifikace – její severní část byla odtěžena při hloubení obrovského příkopu, vylámaného ve skalním masivu v závěru 15. století v souvislosti se stavbou pozdně gotického Nového hradu. Nevelkou vnitřní plošinu pevnosti chránil hluboký příkop se strmými svahy, před nímž byl vyhozen vnější, subtilnější val. I zde fortifikaci doplňoval ještě vnější, mělčí příkop s valem. Vstup nejspíše vedl z chráněné části hřebene, tj. od jihu. Zde se, přímo na hřebeni ostrohu, dochovaly pozůstatky široké středověké komunikace, přerušené obléhatelským stanovištěm a související zřejmě s přístupem k tzv. Starému hradu. Pokračování cesty je ve formě terénního reliéfu dochováno také mezi předhradím tzv. Starého hradu a pozdně gotickou novostavbou Nového hradu. Dalším terénním reliktem je pozůstatek tří či čtyřprostorové budovy v těsném jihovýchodním sousedství obléhací pevnosti, v bezprostřední návaznosti na starší středověkou cestu. Na jihovýchodním konci ostrohu, nad smyčkou boční cesty směřující k Novému hradu, se nachází další, tentokrát liniový příkop, jehož vnější hranu sleduje nízký val. Zřejmě souvisel s ochranou čela obléhatelského tábora uherských vojsk. Další terénní relikty, které však mohou mít i novověký původ, zaujímají hřeben a východní svah ostrohu.