Náhrobek ve formě edikuly je osazen na kamenném soklu. Polosloupy s patkou, kanelovaným dříkem, s entazí a korintskou hlavicí s akanty a volutami nesou kladí s vlysem a korunní římsou. Ve vlysu je nápis „RUHES TAETTE DER FAMILIE HEINE“. Korunní římsa je vespod po obvodu ozdobena listovcem. Na římse jsou v rozích umístěné akroterie, které jsou spojeny uprostřed volutami. V pravoúhlé nice na soklu, v poli edikuly vystupuje plastický reliéf anděla Páně s křídly. Postava s dlouhými vlnitými vlasy stojí v kontrapostu na levé noze, je oděna v řasnatém rouchu s dlouhými rukávy, v pase přepásaném šerpou se střapci. Anděl Páně drží pravé ruce kyj a v pozvednuté levé ruce drží kalich eucharistie. Pod reliéfem se nachází nečitelné textové pole. Edikula (z lat. aedicula – chrámek, kaplička) je původně kamenný domácí oltářík nebo náhrobek, později plochá kaplička s obrazem či sochou uvnitř, která připomíná průčelí antických chrámů. Od renesance i ozdobné orámování okna, dveří či výklenku, tvořené postranními sloupy, pilastry nebo pilíři, na nichž leží kladí a trojúhelný či segmentový štít. V renesanci, v baroku i v novoklasicismu je edikula poměrně běžná, obvykle jako výklenek se sochou.