Vznik horské osady Modrý Důl v ledovcovém údolí pod strmým svahem Studniční hory v nadmořské výšce 1050 m nad mořem souvisí s novověkou dřevařskou kolonizací horských poloh Krkonoš v 16. století. Na osadu Modrý Důl v příkrém kopci navazuje další část památkové zóny lokalita zvaná Studniční Boudy. Dřevaři původem z Alp se na vytěžených mýtinách usadili a začali hospodařit. Chovali hovězí dobytek a kozy. Položili tak základ specifickému budnímu hospodářství. K charakteristickým znakům zdejší architektury patří přízemní roubené stavby chlévního nebo komorochlévního typu zastřešené sedlovými střechami s šindelovou krytinou. Šindel se používal i na štíty. Souměrnost domů narušují bedněné dřevníky obíhající zadní hospodářskou část stavení ze dvou stran a kamenné klenuté mléčné sklepy vystupující z půdorysu domu směrem proti svahu. Nad nimi jsou velké seníkové vikýře se sedlovými nebo valbovými střechami, které sloužily k pohodlnému ukládání sena na půdu a později i jako menší dílny. Na přelomu 19. a 20. stol. nalezli horalé důležitý zdroj obživy ve stále rostoucím turismu v podobě pronajímání pokojů letním hostům. K tomuto účelu navyšovali své chalupy o bedněná polopatra a nad stření částí domu zřizovaly sedlové vikýře. K ubytování byly upravovány i seníkové vikýře. Důkazem toho je např. stavení č.p. 102 s hostinskými pokoji s vnitřním vodorovným fošnovým obkladem a dokonce s původním nábytkovým vybavením.