Areál kláštera dominuje historické části Oseka, mlýn čp. 483 je v rámci kláštera v jeho severní části. Jedná se asi o patrovou původně hladce omítnutou budovu postavenou ze smíšeného zdiva na obdélném půdoryse pod sedlovou střechou s přízemním přístavkem na východní straně. Okna a dveře jsou bez výplní, okna většinou obdélná nízká na šířku postavená. Budova je bez střechy a většiny vodorovných konstrukcí. Hlavní západní vstupní průčelí je devítiosé, v prvních dvou osách jsou okna i v přízemí, jinak pouze v patře. Dveře s pískovcovým lištou ozdobeným ostěním jsou v přízemí ve třetí a v sedmé ose. Východní průčelí je též devítiosé, ale okna jsou rozmístěna jinak než u průčelí západního. Lednice s vodním mlýnským kolem bývala před prvními třemi osami. Vodní kolo mělo hřídel nejspíše v jednom ze tří zazděných otvorů pod oknem v první ose patra. Okno ve druhé ose je ve výšce mezi přízemím a patrem, jinak jsou okna pouze v patře, pouze v poslední ose je i v přízemí. Pod okny v sedmé a osmé ose je jednoosý přízemní přístavek na bocích též po jedné ose, přičemž v té na severní straně jsou dveře. Všechny otvory přístavku mají pískovcové šambrány lemované lištou. Severní boční průčelí má pouze jedno okno v trojúhelném štítě s jednoduchou štukovou šambránou. Jižní boční průčelí má před sebou tak vysoko terén, že z něho zbývá pouze trojúhelný štít. V něm jsou dveře s ostěním lemovaným na vnější straně lištou a na vnitřní odsazeným zakulacením, které je po stranách vyzděno a nahoře opatřeno pískovcovým nadpražím s datací: “Ao 17 B 09”, kde B je podloženo dvojicí zkřížených opatských berlí se závity ven obrácenými a je tedy monogramem opata Benedikta Simona Littweriga z Vokova u Chebu (opatem v letech 1691–1726). Před tímto průčelím byl veden náhon na vantroky před východním průčelím. V ne plně zachovalém zdivu interiéru jsou patrny pozůstatky patrně po černé kuchyni, střecha je rozdělena požární zdí na dva úseky. Před východním průčelím navazuje na pozůstatky lednice odvodní kanál, na ploše třetí terasy opatské zahrady