Budova někdejší mincovny, správněji asi královského horního úřadu, zaujímá jihovýchodní kout náměstí Jiřího z Poděbrad při vyústění Žižkovy ulice. Dům není izolovanou památkou v zástavbě východní strany náměstí, ale doporučujeme rozšířit vymezení jeho hranic o rozlehlou travnatou plochu neohrazeného dvora, dříve možná zahrady, východně od objektu. Původně k budově patřil i pozemek parc. č. 66/3, kudy vedla příjezdová cesta do dvora a v linii uliční čáry zde stála segmentově zaklenutá brána, která byla již před lety zbořena (ještě v roce 1969 stála, fotografie viz J. Valenta, 1932, s. 87). Dnes již nelze tuto parcelu považovat za součást areálu domu, neboť tudy vede přístupová cesta k nevkusné novostavbě obchodního domu. Předmětem ochrany je: dům čp. 47 s dvorem a k němu náležejícím pozemkem. Dům čp. 47: Volně stojící jednopatrová stavba na půdorysu krátkého obdélníka s podélnou osou orientovanou ve směru S - J. Budova je oddělena od sousední zástavby na severní straně úzkou Hornickou uličkou, která strmě spadá k východu až jihovýchodu a vymezuje i hranici terasovitě zvýšeného dvora. Z fotodokumentace, pořízené při opravě objektu v letech 1995 - 97, je patrné, že zdivo je složeno téměř výlučně z lomového kamene, pouze kolem oken jsou cihlové vyzdívky. Současné vápenné omítky z doby poslední opravy v roce 1997 nejsou již tónovány okrově ani žlutě, ale jsou opatřeny dosti nevhodným silikátovým nátěrem s výrazným oranžovým odstínem. Plasticky vystupující články jsou tónovány smetanově bíle s odstínem slonové kosti. Západní do náměstí orientované průčelí je symetricky rozvrženo do pěti pravidelně rozložených os se zdůrazněným středem. Základnu fasády tvoří nízký pravoúhle předstupující zřejmě pouze v omítce vytažený sokl, jehož výška se pozvolna zvyšuje směrem k severu vzhledem ke svažujícímu se terénu. Plochu přízemí kryje výrazně horizontálně se uplatňující v omítce vyjádřená kvádrová rustika, ukončená průběžnou kordonovou římsou. Bohatě profilovaná korunní římsa je na spodní straně podložena antikizujícími čtvercovými deskami mutulů. Linii římsy lemuje shora novodobý plechový okapový žlab, zdobený plasticky vyraženými hornickými symboly zkřížených kladívek. Hladkou plochu průčelí v patře rámují nárožní lizény členěné pásováním, jež tvoří jakési podložky pro štíhlé sdružené pilastry. Pilastry vystupují z obloučkově vykrojených soklů, jejich hladké dříky jsou završeny pěti trojúhelníkovými kapkami s římsičkou, na niž navazují dvě volutově zavíjené konzoly. Mezi konzoly je vložen štukový kruhový medailon s prázdným vnitřním polem. Střední osu akcentuje velmi mělce vystupující rizalit, do něhož je zapuštěn pravoúhlý vchod bez ostění. Nové dvoukřídlé dveře rámové konstrukce, jejichž čelo je složeno ze střechovitě kladených profilovaných prkýnek, jsou zřejmě replikou dveří původních. Vchod zdůrazňuje nevýrazně předstupující sloupový portikus, jehož zděné sloupy spočívají na mocně rozšířených neprofilovaných hranolových soklech. Sloupy mají kanelované vzhůru mírně se zužující dříky zakončené oblými římsovými hlavicemi, které podpírají trojdílné kladí s trojsvazkovým architrávem, hladkým vlysem a vlastní výrazněji vystupující římsou podepřenou ze spodní strany destičkami mutulů. Vnější nároží portiku za sloupy jsou konkávně oble projmuta. Nad portikus vchodu vystupuje v patře stále v rizalitu malý balkónek se zděným mřížovitě prolamovaným zábradlím, jehož boční zešikmené stěny jsou konkávně prohnuty a zdobeny oválnými vpadlými poli s reliéfními hornickými zkříženými kladívky. Přední strana zábradlí je ve dvou vodorovných pásech pročleněna úzkými svislými paralelními obdélnými výřezy vytvářejícími iluzivní mříž. Balkónek, vzhledem k malému předstupu rizalitu zčásti zapuštěný do objemu budovy, je kryt plochým stropem, avšak na vnější straně ho uzavírá nízký segmentově vzedmutý oblouk provázený po stranách štukovými volutkami. Šikmé boční stěny balkónku člení obdélné výklenky, v zadní stěně je pravoúhlý vchod s dvoukřídlými výplňovými prosklenými dveřmi. Střední rizalit s portikem a balkonem je spjat s budovou obíhající linií hlavní římsy, jež se nad rizalitem zalamuje. Rizalit je korunován nízkým trojúhelným štítem rámovaným římsovým profilem s mutuli na spodní straně, ve vrcholu štítu je zasazen jehlancovitě ukončený článek, snad lucernička nebo pylon. V ploše tympanonu je pravoúhlé plastické štukové pole s oválným vpadlým středem, do něhož je vložen obnovený rytý kaligraficky stylizovaný monogram s letopočtem KM R 1810. Okna v přízemí jsou opažena plochými štukovými šambránami s lichoběžníkovými klenáky v ose překladu, jejich základnu rámují neprofilované parapetní římsy hranolového průřezu. Okno ve čtvrté ose vedle vchodu je slepé, avšak stejně rámované. Okna v patře mají náročněji utvářené šambrány lemované po obou stranách úzkými lištami, mezi něž jsou do vpadlé plochy šambrány vloženy drobné oválné a kruhové štukové výplně. Bohaté orámování okenních otvorů doplňují krátké podokenní římsy s čabrakovitě vykrajovanými parapetními výplněmi a obdélné nadpražní výplně s vpadlými vnitřními poli. Okno ve čtvrté ose vpravo vedle rizalitu je i v patře slepé a je do něj vložena bronzová pamětní nápisová deska. Okenní konstrukce nejenom na tomto průčelí ale v celém domě jsou dvoukřídlé, dělené do šesti čtvercových tabulek a osazené v líci fasády. Nad hlavní římsu jsou vysazeny v rovině obvodové zdi dva symetricky umístěné zděné půdní neobarokní vikýře, které však nepřerušují linii římsy. Hranolové vikýře s postranními volutami jsou ukončeny segmentově prohnutou profilovanou římsou. Čela vikýřů se otevírají půlkruhově zaklenutými okénky v plochých šambránách s lištou, hranolovou parapetní římsou a svazkovým klenákem ve vrcholu. Zadní východní do dvora obrácená fasáda nemá jednotnou souměrnou kompozici hlavního průčelí. Sokl zde není, místo korunní římsy pravoúhle vystupuje fabionový asi dřevěný bedněný a omítnutý náběh. Pouze při severovýchodním nároží je kratičký úsek profilované římsy, která sem přechází ze severního průčelí.V severní části fasády šikmo předstupují dva vysoké hranolové opěráky, které dosahují asi 1,5 m pod úroveň podstřešní římsy. Levé polovině průčelí dominuje předstupující pavlač prvního patra, nesená dvěma půlkruhovými arkádami. V přízemí mezi pilířem pavlače a opěrákem je prolomeno jediné téměř čtvercové zřejmě novodobě rozšířené okno bez šambrány, v patře mimo osu dolního otvoru je obdélné okno rovněž bez orámování s dvoukřídlou šestitabulkovou konstrukcí. Horní otvor poněkud narušuje hranolový objem opěráku, který tvoří mírný ústupek. Téměř v úrovni terénu mezi oběma opěráky blíže k severnímu rohu je malé obdélné sklepní okénko. Jižní část dvorní strany domu zaujímá mohutná konstrukce kryté pavlače, která výrazně vystupuje z roviny průčelí. Pavlač je podklenuta dvěma širokými půlkruhovými arkádovými oblouky, které se odvíjejí ze tří zděných hranolových přízedních pilířů. Severní pilíř je dutý a obsahuje v obou podlažích malé prostory starých záchodů, které se k východu obracejí obdélnými okénky vloženými do oválných vpadlin. Čela tohoto severního i jižního pilíře jsou pročleněna v celé výši vertikálním plasticky lehce vystupujícím štukovým bíle olíčeným obdélným polem. Na čele jižního nárožního pilíře jsou obdobné oválné vpadliny jako na pilíři severním, avšak bez vložených okének. Střední pilíř je výrazně štíhlejší, jeho čelo je hladké bez vertikální štukové výplně. Záklenky arkád mají ve vrcholech lichoběžníkové klenáky a ve cviklech plastické štukové výplně ve tvaru sférického trojúhelníka. Pavlač nad arkádami je opatřena zděným prolamovaným zábradlím, tvořeným štíhlými hranolovými pilířky spojenými půlkruhovými obloučky, jež nesou jednoduše profilované madlo. Pilíře přízemních arkád pokračují i v patře, nikoli však ve formě masivních pilířů přízedních, ale podstatně subtilnějších volných pilířů, jež nesou přesahující pultovou střechu nad pavlačí. Strop pavlače tvoří prkenné podbití. Na pavlač vyúsťují dva pravoúhlé vchody, jednak střední chodby, jednak ze zadní plochostropé místnosti jižního traktu. Oba vchody mají dvoukřídlé výplňové částečně prosklené dveře v dřevěných prkny opažených veřejích. V přízemí pod pavlačí je v levé jižním arkádovém poli jednoduché obdélné okno zadní klenuté místnosti s dvoukřídlou osmitabulkovou okenní konstrukcí. V pravém poli je prolomen stlačeně zaklenutý vchod střední chodby s dvoukřídlými výplňovými neorenesančními dveřmi a proskleným světlíkem nad profilovaným překladem dveří. Rovněž členění obou bočních průčelí je velmi střízlivé. Sokl ani pásová římsa mezi patry zde nejsou vyvinuty, korunní římsa podložená čtvercovými destičkami, má shodný tvar jako na hlavním průčelí. Římsu i na těchto kratších průčelích doplňuje nový okapový žlab zdobený plastickými kladívky. Jižní strana domu nebyla původně volně přístupná, neboť přiléhající prostranství bylo dříve součástí dvora, odděleného od náměstí klenutou branou s ohradní zdí, která se šikmo v tupém úhlu připojovala k jihozápadnímu nároží budovy. Pohledově se na této straně uplatňuje i nádvorní pavlač, která se k jihu obrací krátkým úsekem zábradlí stejně tvarovaného jako na straně východní. Obě nároží domu jsou v přízemí zesílena šikmo předstupujícími hranolovými opěráky, levé západní nároží v patře nad opěrákem rámuje sdružený pilastr stejné formy jako na hlavní fasádě, ale bez soklu a patky. V patře jsou dvě velká obdélná okna v plastických šambránách s okrajovou lištou a jednoduše profilovanou parapetní římsou. V přízemí je jediné malé takřka čtvercové okno v iluzivní bíle malované šambráně, prolomené mimo osy horních oken zcela vpravo. Přibližně uprostřed průčelí vystupuje půdní zřejmě podávací vikýř, nasazený na obvodovou zeď a přerušující linii podstřešní římsy, takže jeho čelo je v jedné nepřerušené rovině s lícem fasády. Zděný vikýř je po stranách rozšířen volutkami a zakončen segmentově zvednutou římsou. Velký obdélný segmentově završený manipulační otvor, rámovaný plochou šambránou s lištou a s klenákem ve vrcholu záklenku, uzavírají dvoukřídlá vrátka, jejichž vnější strana je složena ze střechovitě kladených prken s nýty. Severní průčelí orientované do Hornické uličky je při pravém západním nároží v úrovni přízemí zesíleno mírně předstupujícím šikmým opěrákem, opatřeným při základně odrazným patníkem. Nad vrcholem opěráku v patře rámuje nároží sdružený pilastr na lizénové podložce téže formy jako na hlavní fasádě, avšak bez soklu a patky. V úrovni terénu blíže k západnímu nároží je výřez malého šířkově obdélného sklepní okénka. Hladká fasáda o dvou osách má pravidelně rozmístěné okenní otvory v obou podlažích, okna jsou orámována velmi úzkými plochými šambránami s lištou a kusými jednoduše profilovanými parapetními římsami. Střecha budovy je mansardová krytá taškami bobrovkami. Původně zde byla lehká šindelová krytina. Dvůr: Poměrně rozlehlý travnatý dvůr zhruba lichoběžníkového půdorysu se rozkládá východně za domem. Jeho dnes neohraničená plocha byla zřejmě vyrovnána násypem. Původní dvůr byl zřejmě rozsáhlejší, ale jeho jižní část byla oddělena a dnes tu stojí zcela nová zástavba. Severní a severovýchodní strana dvora podél zářezu strmě se svažující Hornické uličky je zpevněna starým tarasem z neomítaného lomového kamene, dodatečně doplněného novější vyzdívkou z betonových tvárnic. Výška tarasu proti úrovni ulice prudce stoupá směrem k jihovýchodu. Při severním okraji dvora byla původně jakási zástavba, vyznačená na mapě Stabilního katastru z roku 1840. Tato snad podružná hospodářská stavení, spojená dříve s hlavní budovou, byla již dávno zbořena.