1) dům 2) oplocení 3) altán 4) zahrada Řadový podsklepený třípodlažní dům na půdorysu E je tvořen hlavní dvoutraktovou částí (krytou sedlovou střechou), umístěnou v souvislé zástavbě severní strany ulice, a jednotraktovými kolmými křídly, vybíhajícími do zahrady umístěné ve vnitrobloku. Střední křídlo je třípodlažní a zakryté zvalbenou sedlovou střechou, východní křídlo třípodlažní a zakryté zvalbenou pultovou střechou, kratší západní křídlo je dvoupodlažní a zakryté plochou střechou, využitou jako terasa. Střední křídlo je prodlouženo dvoupodlažní přístavbou garáže a komor s plochými střechami. Mezi západním a středním křídlem se nachází světlík, mezi středním a východním křídlem je nádvoří přístupné průjezdem v předním domě. Klenutý průjezd se ve druhém traktu předního domu rozšiřuje ve vestibul, na který navazuje prostor tříramenného hlavního domovního schodiště. Ze schodišťového prostoru je ve všech podlažích přístupná rozlehlá předsíň (hala), na níž navazují hlavní obytné místnosti v uličním traktu, další obytné prostory v západním křídlu a zázemí bytu se samostatným hospodářským schodištěm ve středním křídle. Další obytné místnosti, umístěné ve východním křídle, mají samostatný vstup z hlavního schodiště. Hlavní osově symetrické uliční průčelí má náročnou historizující podobu. Střední část v šíři 6 okenních os je zvýrazněna mělkým rizalitem, ve střední ose v patře vystupuje dvouosý arkýř. Krajní části průčelí jsou dvouosé. Jednotlivá podlaží oddělují kordonové římsy, průčelí ukončuje výrazná hlavní římsa nesená konzolami. Okna v přízemí jsou doplněna barokizujícími šambránami, v 1. patře trojúhelnými frontony, ve 2. patře rovnými nadokenními římsami. Dvorní průčelí má jednoduché historizující plastické členění, okna jsou lemovaná šambránami a v rozsahu přízemí je pásová bosáž. Plastickou štukovou výzdobu má také interiér průjezdu a prostor hlavního schodiště se zábradlím z litinových dílců. V domě jsou zachovány také původní dlažby a četné původní truhlářské prvky, zejména interiérové dveře i vrata do průjezdu apod. Okna byla v nedávné době nahrazena novými okny z profilů Euro. V 1. patře je v prostoru bývalé jídelny zachován trámový strop (včetně úchytů někdejšího svítidla nad jídelním stolem), pocházející z adaptace bytu v letech 1907-1909. Ve 2. patře je zachována úprava interiéru bytu Richarda Hirsche ml., pocházející zřejmě z r. 1927 (úpravy r. 1935), s výjimkou obkladů stěn, vestavěného nábytku a svítidel v obývacím pokoji. Tento byt vznikl oddělením části bývalého velkého bytu, přestavbou předsíně a části podesty schodiště na malou předsíň, lázeň a komoru. Do malé předsíně směřují hladké dveře s nůžkovou mříží a původním kováním, prostor lemuje travertinový obklad soklu, který pokračuje i v komoře, osvětlené z prostoru schodiště kovovým oknem s drátosklem. Je zde vestavěná skříň s posuvnými dveřmi (čtyřkřídlými) a policemi, částečně skleněnými, pod stropem je vestavěný původní zásobník na teplou vodu. Lázeň zpřístupňují hladké dveře s původním kováním včetně skleněného „signalizačního zařízení“. Původní je mozaiková dlažba šedé barvy (šestiúhelný formát) a keramický obklad stěn zelené barvy (obdélníkový formát), v němž je vsazena vestavěná skříňka a keramické poličky na mýdlo. Dochovány jsou patice původních svítidel a části zařizovacích předmětů (zrcadlo, konzoly a nádržka nad WC atd.), fragmenty a stopy po dalších zařizovacích předmětech, otopných tělesech apod. Hlavní prostor bytu tvořil obývací pokoj, z něhož je na místě dochováno základní členění prostoru se sníženým podhledem (neseným sloupkem) nad vstupní částí. Vestavěný nábytek včetně obkladů stěn, vstupních dveří, svítidel atd. byl v 90. letech soukromníkem demontován a je nyní instalován v objektu U Starého hřbitova 6/40 v Praze. Téměř kompletně je zachovaný vestavěný nábytek v ložnici s předsazenou příčkou před severní a východní stěnou, u které zarovnává nepravidelně ubíhající štítovou stěnu domu (podobně jako u Loosovy ložnice manželů Hirschových v 2. NP). V nice, umístěné osově mezi skříněmi východní stěny, byla původně umístěna postel. Na vestavěné skříně (při východní a severní stěně) navazuje obklad stěn, členěný dřevěnými rámy zelené barvy s textilní výplní. Vestavěné skříně (přírodní dřevěný povrch a lišty zelené barvy) jsou vybaveny četnými detaily, zásuvkami zhotovenými ze dřeva a skla, výklopnými dvířky, poličkami na vnitřních stranách dvířek apod. Z roku 1937 je přístavba dvorního křídla, které bylo prodlouženo o hladkou hranolovou hmotu s garáží a komorami v dalších podlažích. Současně došlo k úpravě dvora a k jeho oddělení od zahrady plotem (2) se železobetonovou konstrukcí vzájemně propojených sloupků (povrch z umělého kamene) a pletivovými dílci. V téže době byla k zahradě připojena severní část, v níž vznikl dřevěný altán (3) a protiletecký kryt. V zahradě (4) je několik cenných dřevin. Při východním okraji zahrady podél ohradní zdi stojí řada jasanů (3 ks) a javorů (2 ks) starých cca 100-120 let. Mezi nimi vyniká mohutný zdravý javor klen, který má průměr koruny více než 20 m. Na severním okraji zahrady se zachovaly 2 staré vícekmenné šeříky (stáří cca 80 let). U západního oplocení stojí 3 staré mohutné tisy (stáří cca 80-100 let), asi nejcennější dřeviny v zahradě. Těsně vedle středního křídla stojí velký ořešák (stáří cca 80 let), ve dvoře za východním křídlem je velký jasan (stáří cca 80 let). Další dřeviny v zahradě jsou mladší. Jsou zachovány i fragmenty zahradních úprav, včetně stop po zasypaném bazénku, dlažbách cest apod. Historizující dům byl postaven v letech 1888–1889 stavitelem Eduardem Jahlem pro Agripinu Komareck. V roce 1898 jej koupil Richard Hirsch, zakladatel a majitel stejnojmenné továrny na drátěné zboží v Plzni. Jeho syn Wilhelm s manželkou nechali v letech 1907-1909 Adolfem Loosem razantně přestavět první patro na svůj byt. Ústředním prostorem bytu se stala jídelna (s krbem v hladkém mahagonovém obkladu stěn a s trámovým stropem). Přes prostor zimní zahrady (opatřený mramorovým obkladem) navázala na obytný pokoj se stěnami se zelenou tapetou a višňovým obkladem, do něhož byl vložen odpočivný kout s vestavěným křeslem a cihlovým krbem. Směrem do vnitrobloku se nacházelo zázemí bytu včetně kuchyně a schodiště pro personál. Některé prvky bytu připomínaly vídeňské byty Hirschových švagrů Rudolfa a Alfréda Krausových, navržených Loosem krátce předtím. O dvacet let později za účasti Loose a Karla Lhoty vznikl ve druhém traktu budoár s trámovým stropem, na který navázala (v západním dvorním křídlu) veranda, obrácená pětidílnými skládacími prosklenými dveřmi do zahrady ve vnitrobloku. Patrně v roce 1927 byl ve druhém patře domu vytvořen malý loosovský byt pro Richarda Hirsche ml., syna Willyho a Marthy, opět podle návrhu architekta Adolfa Loose; v r. 1935 byly v tomto bytě provedeny dílčí úpravy (přestavba koupelny, vestavba kuchyňského koutu) podle návrhu arch. H. Kulky. Následně byla dle návrhu Loosova žáka a spolupracovníka Heinricha Kulky provedena přístavba domu, úprava dvora a zahradní altán s protileteckým krytem. Naprosto zásadní je význam rodiny i domu v Loosově činnosti v Plzni a Čechách vůbec. Manželé Hirschovi s příbuzensky i podnikatelsky propojenými manželi Beckovými přivedli Loose do Plzně a byli jeho prvními klienty. Byt Hirschových v mnohém připomínal byty bratrů Krausových (příbuzní Hirschových), které Loos před tím realizoval ve Vídni. Bytový interiér patřil k nejranějším realizacím Adolfa Loose na českém území a zahájil Loosovu spolupráci s plzeňskými klienty, která vyvrcholila druhým obdobím (od 1927, opět na základě přizvání Hirschovými a Beckovými) a realizací Müllerovy vily v Praze (navržené v Plzni pro investora, původem rovněž z Plzně). Müllerovu vilu velmi připomínal rovněž interiér verandy, který vznikal za účasti stejných autorů souběžně.