Luftova zahrada se rozkládá na ploše necelých 1,5 ha na mírně svažitém severně orientovaném pozemku nad korytem řeky Radbuzy. Na půdoryse má zahrada tvar prolamovaného lichoběžníku. Z jihozápadu k zahradě přiléhá zahrádkářská kolonie, severní okraj se svažuje k říčnímu toku a z východu je prostor vymezen silnicí z Doudlevců do Radobyčic. Celá zahrada je oplocena a lemována tvarovanými živými ploty, v současnosti je v nich kombinován habr s bukem a hlohem, původně se jednalo pouze o hlohy. Kompoziční řešení zahrady maximálně využívá mírně zvlněný terén a také se elegantně vypořádává se skutečností, že se zahrada nachází na trvale podmáčených pozemcích, které protínají dva potoky. Tvůrci zahrady dokázali dokonale využít „genia loci“ a přírodního potenciálu pozemků. Zahrada se rozkládá na třech terasách ve východní části komunikačně propojených schodištěm. Prostorem zahrady se vinou pískované pěšinky, které opisují dva kruhy a navazují na vstupy do objektu (hlavní vchod u domu č.p. 68 a technický vjezd do zahrady). Cestičky zpřístupňují téměř celý areál. Zahrada je členěna na okrasnou a užitkovou část, která byla a nadále je zastoupena výsadbami ovocných dřevin ve východní části zahrady poblíž domu č.p. 68. Základním principem v kompozici zahrady je také kontrast prostorných travnatých palouků se skupinovými výsadbami dřevin. Hlavní osa zahrady protíná celý areál ve směru od jihu k severu a umocňuje ji vodní kaskáda dvou rybníků, které jsou napájeny potokem tekoucím od jihu. Rybníčky (v katastrálních mapách zanesené už v roce 1894) mají téměř obdélníkový tvar a jsou přibližně stejně velké. Jejich břehy byly původně zpevněny kamennými zídkami (u spodního rybníka jsou patrné dodnes). Z hráze oddělující oba rybníky je možné sestoupit po centrálním schodišti přes „molo“ k vodní hladině spodního rybníka. Vstup na „molo“ (terásku) byl umocněn osově souměrnými sloupky s plastickou výzdobou (pravděpodobně keramické vázy). Přístupové schodiště bylo po obou stranách zakončeno betonovými lavičkami zapuštěnými do opěrné zdi terasy. Na hlavní pohledové ose přes vodní hladinu spodního rybníka pravděpodobně měla být umístěna plastika Rusalky sedící na balvanu, kterou si JUDr. Luft objednal u plzeňského sochaře Otokara Waltra. Potok napájející oba rybníky je v současné době částečně zatrubněný a volně odtéká severním směrem přes třetí výškovou úroveň zahrady a vlévá se do řeky. Je možné, že v místě odtoku vody ze spodního rybníka bylo využito výškového rozdílu terénu a vytvořen umělý vodopád, který dodával spodní části zahrady (extenzívnější část s listnatými stromy a bujným podrostem břečťanu) zajímavý akustický efekt. Od hlavní kompoziční osy se odvíjejí osy vedlejší usměrňující pohled návštěvníka k dalším zajímavým prvkům v zahradě. Jedna z nich se vinula od hlavního vstupu na pozemek, přes vyhlídkovou terásku nad spodním rybníkem a vodní hladinu spodního rybníka, k místu, kde stával osmiboký dřevěný altán, přes něj dál směrem k údolí Radbuzy a končila pohledem na protější svah (část dnešního Borského parku). Jihozápadní část zahrady lze charakterizovat jako parkovou louku se skupinami dřevin a soliterními dřevinami, kterou protínají pěšinky. Jedná se o slunnou část mírně klesající k severu, která přechází ke skalnímu výchozu situovanému nad řekou, okolo něhož protéká druhý potok (byl předmětem sporů JUDr. Lufta se obecním úřadem v Doudlevcích). Právě v tomto místě měla stát rodinná vila JUDr. Lufta. V klidném koutě zahrady a přitom dramaticky nad řekou s výhledem na protější svahy říčního údolí. Podoba plánované stavby není známa. Z korespondence je patrné pouze to, že se mělo jednat o přízemní podsklepenou vilu. JUDr. Luft začal (bez patřičného povolení) s přípravou základů pro vilu tím, že odtěžil část kamene v západním cípu zahrady. V okolí plánované rezidence pravděpodobně nebyla zahrada upravována do finální podoby. Dnes se zde nachází „lesní“ partie se vzrostlými listnatými stromy a s bohatě vyvinutým bylinným patrem, kterou protéká potok. Luftova zahrada přechází z harmonicky komponované části v okolí kaskády rybníků přes luční partii k suťovému lesíku sahajícímu až k řece. Biologická složka zahrady: Druhová skladba dřevin vysazených v areálu Luftovy zahrady byla zakladateli zvolena s ohledem na stanovištní podmínky a velmi dobře zde byla respektována původní stanoviště jednotlivých dřevin, takže výsadby v prostoru nepůsobí nepatřičně a dřeviny dobře prospívají. Přestože Luftova zahrada vznikala v době, kdy se v zahradní tvorbě velké oblibě těšily introdukované dřeviny pocházející ze Severní Ameriky a také z Asie, byly zde cizokrajné dřeviny kombinovány s domácími druhy tak, že harmonicky doplňují konkrétní části zahrady. V okolí horního rybníka a na jeho hrázi byly vysazeny olše lepkavé, keře šeříku a vrby. Tyto jsou v jižním cípu zahrady působivě doplněny bylinným lemem devětsilu a pérovníku. Spodní rybník je rámován výsadbami cypřišovitých dřevin (zeravy východní, cypřišky hrachonosné), na břehu roste statný tisový keř a v severní části je hráz lemována výsadbou pyramidálních dubů. Keřové patro je zastoupeno převážně břečťanem, brslenem fortunovým, zimostrázem a maliníkem. Skupinové výsadby ve střední a západní části zahrady tvoří působivý kontrast několika vzrostlých stříbrných smrků s podsadbami pěništníků a tisů kombinovaných s listnatými keři např. kalina, pustoryl. Výraznou solitérou v západní části zahrady je senescentní jedinec vrby náhrobní, dále se tu nacházejí vzrostlé trnovníky akáty, ořešák královský, břízy bělokoré, skupina keřů škumpy a mnohokmenná solitérní střemcha. Na severním svahu převládají výsadby domácích listnáčů; výjimkou je dospělý dvoukmenný jedlovec kanadský, který roste pod hrází spodního rybníka. Ve východní části zahrady rostou staré modříny a zahrada zde přechází v ovocný sad se starými vysokokmennými třešněmi, hrušněmi a jabloněmi. Nad ovocnou zahradou, u domku č.p. 68, rostou dva statné exempláře cypřišků lawsonových. Bylinné patro je na většině plochy zahrady zastoupeno parkovým trávníkem. Na severním svahu zahrady je bylinný pokryv charakteristický pro suťové svahy. Zajímavý jarní aspekt střídají kvetoucí blatouchy při hranici pozemku a dobře se tu daří porostům břečťanu. V posledních letech (tj. 1997-2009) byly do zahrady dosazeny zajímavé kultivary buků (např. Davyck Gold, Rotundifolia, Zlatia, Pendula), lyrovník tulipánokvětý kultivar Aureovariegata, jinan dvoulaločný, metasekvoje čínská, parocie perská, borovice pichlavá, vilín měkký a muchovník lamarkův. Dále byly obnoveny bylinné lemy okolo vodních ploch a do trávníků zasázeny skupiny cibulovin (tulipány, narcisy). Zahrada je chráněna jako součást významného krajinného prvku údolí řeky Radbuzy dle § 6 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, a je součástí nadregionálního biokoridoru ÚSES. Technické prvky a vybavení zahrady: Jednotlivé úrovně terasovité zahrady propojovala dvě betonová schodiště situovaná ve střední a východní části areálu. Centrální schodiště propojující dělící hráz a molo u spodního rybníka se ve spodní části vějířovitě rozevírá a jeho betonové zábradlí plynule přechází do opěrné zídky. V ohybu zábradlí byly (po obou stranách schodiště) umístěny betonové lavičky. K vodní hladině vedla středová část terásky, která končí třemi schůdky kopírujícími půlkruh. Vstup k vodní hladině je zdůrazněn dvěma cihlovými sloupky (byly omítnuté), na nichž byly umístěny keramické vázy. Břehy rybníků byly zpevněny kamennými zídkami. Část se jich zachovala u spodního rybníka. Východní břeh horního rybníku byl v minulosti, pravděpodobně v době působení rybářského svazu, zpevněn betonovými panely. Dva zahradní domky (jedním z nich je č.p. 68, které je zmiňováno již v roce 1910) jsou umístěny po obou stranách vstupu do zahrady. Jedná se o jednopodlažní zděné stavby s valbovými střechami. Domky mají obdélníkový půdorys a rozměry 6 x 8 m a 4 x 9 m. Oba patrně sloužily jako technické zázemí zahrady. Na břehu spodního rybníka stával osmiboký dřevěný altán. Stavba byla umístěna na podestě z pálených cihel a vedly od ní schůdky k vodě. Střecha altánku byla pokryta glazovanou keramickou taškou. Torzo altánu bylo v zahradě nalezeno a zdokumentováno v roce v 1997. Cestní síť v zahradě je tvořena pískovými pěšinkami, které jsou lemovány obrubou ze žulových kostek. Tato úprava byla provedena při obnově zahrady a trasování cest vycházelo z terénního průzkumu. Vzhledem k tomu, že při rekonstrukčních pracích nebyly nalezeny žádné zpevněné cesty a s ohledem na velikost areálu, je možné tvrdit, že současná podoba cestní sítě odpovídá původním komunikacím. Okraje cest zřejmě dříve byly bez obruby a přerůstající trávníky byly „zařezávány.“ V souladu s dobovými názory byly v zahradě, na pohledově zajímavých místech, umístěny dekorativní předměty. Do současnosti se dochovaly dvě keramické vázy (kónický tvar, vysoké cca 90 cm) a fragment sochy stojící ženy, její původní umístění není známo. Z dostupných materiálů víme, že pro zahradu byla v roce 1914 objednána u sochaře Otokara Waltra socha Rusalky sedící na balvanu. Návrh sochy byl odlit do bronzu a proveden v keramice. Samotná socha údajně nebyla dokončena pro nedostatek materiálu. Při pracích na obnově zahrady byl nalezen zavlažovací systém, kterým se pomocí olověných potrubí rozváděla voda z rybníků do odlehlejších koutů zahrady.