Půdorys kostelíka se už nedal přesně určit, podle autorky výzkumu byl víceúhelný - polygonní, na východní straně s trojbokým, poněkud nepravidelným presbyterním uzávěrem. Hřbitov nebyl rozlehlý, jeho plocha byla dána terasou ve svahovitém terénu. Pohřbívalo se hluboko a blízko vedle sebe. V sektoru za presbytářem kostelíka spočívaly chaoticky uložené kosterní pozůstatky nesčetných jedinců, u nichž nebylo možno určit polohu ani orientaci. Tuto jámu lze označit jako ossarium, jakousi jednodušší formu kostnice.