Kostel sv. Prokopa a Mikuláše stojí v centru města, na severní straně Husova náměstí. Jedná se o orientovaný zděný hladce omítnutý jednolodní objekt postavený na obdélném půdorysu s pravoúhle zakončeným a odsazeným presbytářem s valbovou střechou krytou raženými taškami. Ze střechy se tyčí osmiboký sanktusník s cibulí a makovicí a kovaným latinským jetelovým křížem. K západnímu průčelí lodi přiléhá hranolová věž s jehlancovou střechou zakončenou osmibokou lucernou s cibulí, makovicí a kovaným patriarším jetelovým křížem. Sakristie navazuje na jižní stranu presbytáře, má valbovou střechu krytou červeně natřeným ocelovým plechem (obdobně jako střecha věže a sanktusníku). Hlavní západní štítové průčelí je z podstatné části tvořeno rizalitem věže. Ta má na svých čtyřech stranách pod profilovanou korunní římsou lizénový rámec, v němž je ve třetím zvonovém patře na všech stranách po obdélném plným obloukem zaklenutém okně opatřeném dřevěnou žaluzií a štukovou šambránou s uchy a čtvrtkruhy vybranými horními rohy tvořenou úzkou lištou. V přízemí, v ose západního průčelí, má chrám pískovcový portál hlavního vstupu. Ten je tvořen profilovaným ostěním s ušima, které je na stranách rozšířeno o poloviny toskánských pilastrů. Na to posazen prolomený krepovaný segmentový fronton s malými křidélky, pod jehož římsou (nad ostěním) je na oblounu chronogram: “NVMINI SACRO ET DIVO PROCOPIO REGNI NOSTRI PATRONO” což značí nejspíše rok dokončení stavby 1716. Mezi částmi horní prolomené části frontonu je osazen pískovcový alianční znak doksanského kláštera sestávající ze dvou kartuší s erbovními znameními pod společnou listovou korunou. V portále jsou osazeny dvoukřídlé pravé dovnitř otvíravé rámové dveře o šestnácti výplních z doby mezi roky 2003–2005, které nahradily dveře podobné asi z poloviny 19. století s použitím jejich staršího kování. Nad portálem je malé obdélné okénko 1. patra a gotické hrotité okénko se skoseným pískovcovým ostěním 2. patra věže. Po stranách rizalitu věže jsou úzká konkávní křídla zakončená na nárožích pilastry, konkávní plochy křídel mají lizénové rámy, v jižním křídle s pravými ven otvíravými rámovými dveřmi o šesti výplních s nadsvětlíkem z doby mezi roky 2003–2005, které nahradily dveře podobné se čtyřmi výplněmi asi z poloviny 19. století. Nad nárožními pilastry, nad korunní římsou, jsou osazeny pískovcové sochy, na severní straně sv. Prokopa a na jižní sv. Mikuláše. Boční severní a jižní průčelí s profilovanou korunní římsou jsou rozdělena pilastry do čtyř polí, přičemž východní pole patří presbytáři, dvě prostřední pole lodi a západní pole schodištím na stranách věže. Jižní vede ze západního průčelí na kruchtu a severní spojuje přízemí věže s jejím prvním a druhým patrem. Lizénové rámy prostřední a presbytáře (východní) mají po obdélném plným obloukem zaklenutém okně s pevným zasklením vitráží a se štukovou šambránou s uchy a čtvrtkruhy vybranými horními rohy tvořenou úzkou lištou. Pole lodi při presbytáři tvoří z obou stran rizality, které předstupují před sousední pole konkávně zaoblenými kouty s úzkými lizénovými rámy. Západní pole tvoří také z obou stran kostela rizality, které mají při západním průčelí na nárožích rizality a nároží při lodi mají konvexně zaoblena s lizénami po stranách – původně tam asi býval úzký lizénový rám. V těchto polích jsou pouze malá okénka od schodišť (na severu dvě a na jihu jedno). K jižní straně presbytáře je přistavěná přízemní sakristie zhruba čtvercového půdorysu, má profilovanou korunní římsu a plným obloukem a zaklenuté okno v jižní stěně. Mezi ní a zaobleným koutem odsazení lodi od presbytáře je dnes zazděný vchod. Východní průčelí s profilovanou korunní římsou je bez otvorů, s pilastry při zakulacených, úzkými lizénovými rámy opatřených nárožích, mezi nimiž je další lizénový rám. Fasáda je provedena ve světlém okrovém odstínu.