Areál kláštera dominuje jihovýchodní čtvrti hlavní (západní) části obce, kostel je v rámci kláštera v jeho severozápadní části. Jedná se o zděnou hladce omítnutou orientovanou dlouhou trojlodní baziliku s výraznou příčnou lodí a s presbytářem s pravoúhlým zakončením, po jehož stranách (na nárožích) jsou válcové věže, v nichž jsou kaple (v severní Panny Marie, v jižní sv. Barbory), které na východní straně zakončují boční lodě. K jižní straně kostela je přistavěno několik objektů, které jsou jeho neoddělitelnými součástmi. Od východu to jsou: chodba spojující kostel s prelaturou (u kaple sv. Barbory), letní sakristie, tzv. Řecká kaple (v koutě mezi příčnou lodí a jižní boční lodí při kněžišti), zimní sakristie (v koutě mezi příčnou lodí a jižní boční lodí při hlavní lodi) a kaple sv. Kříže – či Kalvárie, tzv. umrlčí kaple (u jižní boční lodí při hlavní lodi). Hlavní loď s kněžištěm mají sedlovou střechu, transept valbovou, obě jsou kryty načervenalou břidlicí a jejich krov hambalkové soustavy je nesen ležatými stolicemi. Na křížení těchto střech je poměrně mohutný oktogonální sanktusník pod cibulovitou střechou s lucernou, rovněž s cibulovitou střechou zakončenou makovicí a latinským jetelovým křížem. Celý sanktusník včetně střechy je pobit měděným plechem. Nejvyšší zvonové patro sanktusníku má na každé straně oktogonu po obdélném žaluzií opatřeném okně zaklenutém plným obloukem. V patře pod ním (v úrovni hřebene střech) je na čtyřech stranách nad úžlabími střech po obdélném jednoduchém pevném osmnáctitabulkovém okně, která osvětlují čtyři okna lucerny kopule nad křížením hlavní lodi a transeptu. Pod těmito okny jsou v úžlabí střech kasulové vikýře s výškově oválnými jednoduchými pevnými dvanáctitabulkovými okny, které přivádějí světlo ke čtyřem z osmi oken v kopuli nad křížením hlavní lodi a transeptu. Střechy nad bočními loděmi a přístavky jsou vesměs pultové, kryté měděným plechem. Pouze věže při závěru presbytáře mají mědí pobité kopule s čtveřicí malých vikýřů a s lucernami s cibulkami zakončenými makovicí a šestihrotou hvězdou. Kaple sv. Kříže je pod částí valbové střechy (kryté frankfurtskými taškami z červeně natřeného ocelového plechu), která nad ní vybíhá ze sousedního konventu. Hlavní západní průčelí je tříetážové, pětiosé. Spodní přízemní etáž tvoří portikus nesený šesti pilíři na dvouetážovém soklu (který mají všechna průčelí chrámu) s barokními jónskými pilastry na čelních stranách. Na nárožích (na koso postavených) a po stranách rizalitu ve střední ose jsou srostlice těchto pilastrů, z nichž vždy jedna nese na volutové konzole sochu jednoho ze čtyř evangelistů (tento pilastr je pod konzolou konvexní a nad ní konkávní a vytváří pro sochu niku) – na severozápadním nároží je socha sv. Lukáše (na plintu sochy nápis: „ST. LUCAS.“), na severní straně rizalitu sv. Matouše („ST. MATTHAEUS.”), na jižní straně sv. Marka („ST. MARCUS.”) a na jihozápadním nároží sv. Jana Evangelisty („ST. JOANNES.”). Mezi pilíři jsou osově umístěny otvory, ten ve středním rizalitu je zaklenut šestilaločným obloukem, postranní jsou obdélné opatřené v koutech volutovými konzolami, všechny mají profilovaná ostění, ty obdélné mají hlavními klenáky, které končí až pod pilastry neseným úplným krepovaným kladím přerušeným pouze nad středním rizalitem, kde jeho římsa vybíhá v trojlaločný štít, v němž je z do volut stočených akantů a pásků složená kartuš s nápisem v oválném zrcadle: „GLORIA / DEO / PATRI ET FILIO / / SPIRITVI SANCTO / AMEN”, což jako chronogram uvádí letopočet 1712. Úseky kladí nad obdélnými otvory jsou mírně konvexní. Nad kladím krepovaná atika, jejíž jednotlivé úseky a sloupky (ty jsou nad pilastry a jejich srostlicemi) jsou ozdobeny zrcadly (na sloupcích s rohy vybranými čtvrtkruhy). Postranní úseky atiky jsou přímé, prostřední (nad přímým rizalitem) je konkávní. Na sloupcích atiky jsou osazeny sochami církevních otců, na severozápadním nároží je socha sv. Ambrože (na sloupku pod ním šikmo nápis: „ST. / AMBROSIUS.”), pak následuje dekorativní váza, na severní straně rizalitu sv. Řehoře („ST. / GREGORIUS.”), na jižní sv. Jeronýma („ST. / HIERONYMUS.”), následuje dekorativní váza a na jihozápadním nároží je socha sv. Augustina („ST. / AUGUSTINUS.“). Interiér portiku je po stranách zaklenut celkem čtyřmi poli pasy oddělených českých kleneb s kruhovými zrcadly ve vrcholu. Pátý střední prostor v rizalitu portiku je zhruba čtvercového půdorysu, má okosené kouty a v nich vysoké niky zaklenuté nad pasem konchou s hlavním klenákem na vnější straně. Klenba, oddělená od sousedních polí dvojitými pasy je zrcadlová, přičemž nad delšími stranami (tedy nikoli nad zkoseními) jsou do ní vloženy trojúhelné výseče o stejné šířce jako ona strana. Ve vrcholu klenby je umístěno vpadlé zrcadlo ve tvaru kvadrilobu. Na východní straně tohoto prostoru je hlavní západní vchod do kostela. Tvoří jej dvoukřídlé dovnitř otvíravé novobarokní rámové dveře o šestnácti výplních, konstruované tak, že v jejich ose jsou menší levé segmentové dovnitř otvíravé rámové dveře o osmi výplních. Celé dvoukřídlé dveře jsou osazeny ve výrazně profilovaném pískovcovém ostění s hlavním klenákem, na němž letopočet: „17B12”, kde B je prostoupeno dvojicí zkřížených opatských berlí s ven obrácenými závity a znamená zde opata Benedikta Simona Littweriga z Vokova u Chebu (opatem v letech 1691–1726). Interiér portiku je na jihu zakončen velkou, konchou zaklenutou, nikou. Střední etáž západního průčelí je čtyřmi srostlicemi barokních kompozitních pilastrů rozdělena na pět os – polí. Střední přímé pole (ve třetí ose) má v horní části niku se šambránou, dole ozdobenou kapkami a nahoře (nad konchou s mušlí) akantovou kartuší, v nice akantem ozdobená volutová konzola, na níž je osazena socha sv. Jana Křtitele – nápis dole na šambráně niky: „T. JOHANNES. B.”. Ve druhé a čtvrté ose jsou na konzolách čtvrtkulového tvaru osazeny sochy sv. Petra a sv. Pavla – nad nimi jsou nápisy: ”ST. PETRUS.” a „ST. PAULUS.”. Tato pole jsou pod sochami konvexní a za sochami a nad nimi konkávní. V první a poslední páté ose má tato etáž volutová křídla, voluty jsou ozdobeny akantem a jejich závity jsou odsazeny. Na úplných krajích jsou na soklech se zrcadly osazeny dekorativní vázy. Pilastrové srostlice nesou úplné krepované kladí, které je v prostředním poli přerušeno a z něho zbývající římsa se segmentem vzdouvá nad výše uvedenou akantovou kartuší niky se sochou sv. Jana Křtitele. Horní etáž západního průčelí je dvěma srostlicemi barokních pilastrů rozdělena na tři osy – pole. Střední přímé pole (ve druhé ose) má v horní části kartuši s oválnou plochou, v níž je monogram Ježíše Krista: „IHS” a je zakončeno v podstatě segmentovým (po stranách konkávně prohnutým) protrženým frontonem. Ten nese sokl se spadavými volutami s pískovcovým sousoším andílka, beránka a pozlaceného latinského kříže, po stranách (nad pilastrovými srostlicemi) pískovcové obětní vázy. V první a poslední třetí ose má tato etáž segmentová akantem ozdobená křídla zakončená na stranách sokly, na nichž jsou osazeny pískovcové sochy andělů – na severní straně s palmovou ratolestí mučedníků a na jižní s věncem triumfu. Boční severní průčelí se dělí na tři části: severní průčelí trojlodí, severní průčelí transeptu a severní průčelí kněžiště. Severní průčelí trojlodí je dvouetážové, dělené ve spodní etáži lizénovými srostlicemi na osm polí. Srostlice nesou úplné kladí s kanelovaným vlysem, z kterého nad poli pokračuje pouze římsa, zato pole mají lizénové rámy. Nad srostlicemi lizén je plocha střechy severní boční lodi pročleněna segmentovými opěrnými zdmi, které přechází do lizén a do úzkých lizénových rámů horní etáže. Tyto lizény mají oblounem oddělený vlys a nesou krepovanou bohatě profilovanou korunní římsu. Nad spodní etáží jsou tyto opěrné zdi zakončeny sokly (v půdorysu navazující na srostlice lizén pod nimi), na nichž jsou osazeny střídavě sochy českých patronů a dekorativní vázy. Od východu to jsou: sv. Prokop (v zrcadle soklu pod ním šikmý nápis: „ST. PROKOPUS.”), váza s růžemi, sv. Vít (”ST. VITUS.”), váza s třemi andílky, sv. Vojtěch (”ST. ADALBERTUS.”), váza s růžemi, sv. Václav (”ST. VENCESLAUS.”) a váza s andílkem uvedená již v popisu střední etáže západního průčelí. V polích průčelí jsou okna. V horní etáži od hlavní lodě, jsou obdélná s kasulovými záklenky s výrazně profilovanou pískovcovou šambránou s podokenní římsou a s nakoso přisazenými postranními příložkami zakončenými nahoře volutovými konzolami nesoucí segmentovou nadokenní římsu, pod níž je v suprafenestře kartuš. Okna (jako všechna ostatní, pokud není uvedeno jinak) jsou pevně zasklena šestibokými tabulkami skla do olova a do železných rámů. Okna v dolní etáži od severní boční lodě jsou obdélná s kasulovými záklenky, pískovcové šambrány mají na vnější hraně dvojitou lištu a na vnitřní odsazené zakulacení, nahoře jsou zakončeny půlkruhovým okřídleným frontonem, v jehož poli je kartuš. Ve třetím poli od východu je okno od spodu sníženo, protože je pod ně umístěn severní boční vchod do kostela. Pískovcový portál má tvar barokně kompozitní edikuly s nakoso osazenými sloupy před pilastry, které nesou architrávové kladí. Do ní je vsazena pravoúhlá nika s odsazeným oblounem na hraně (v šíři této niky má edikula vynechán architráv) a do této niky je vsazeno obdélné ostění s odsazeným oblounem na hraně a s odsazenými čtvrtkruhy v horních koutech, do něhož jsou osazeny dvoukřídlé levé dovnitř otvíravé rámové dveře o osmi výplních. Nad kladím edikuly, nad sloupy s pilastry jsou k šambráně okna na koso přiložena spadavá volutová křídla ozdobená soškami letících andílků. Severní průčelí transeptu má na nárožích pískovcové (až na dříky, které jsou z omítky) barokně kompozitní pilastry osazené na soklech s průběžnou profilovanou římsou. Pilastry nesou úseky kladí, jehož římsa je korunní římsou příčné lodi a celého kostela. V ose průčelí okno stejné a ve stejné výšce jako okna hlavní lodi v severním průčelí trojlodí. Boční průčelí (východní a západní) transeptu jsou v obdobně řešená jako průčelí severní, s tím, že kouty u hlavní lodi či kněžiště jsou bez pilastrů a okno západního průčelí je slepé. Severní průčelí kněžiště je tříosé a ve dvou západních osách je stejné jako severní průčelí trojlodí s tím, že na soklu zakončující nad průčelím boční lodi opěrnou zeď je osazena dekorativní vázou s dvojicí putti držící kartuš s bustou světce. Ve třetí východní ose je nárožní válcová věž, jejíž dolní etáž je podstatně vyšší než sousední část severní boční lodě, rovněž její horní etáž má korunní římsu mnohem výše než je korunní římsa vedlejšího kněžiště. Věž má v dolní etáži na nárožích srostlice barokních jónských pilastrů, které nesou úplné krepované kladí. V tím vzniklém konvexním poli je okno jako ve spodní etáži severního průčelí trojlodí. V horní etáži má věž již válcový tvar, na „nárožích” má dvojice svazkových barokně kompozitních pilastrů nesoucích úplné kladí, jejichž hlavice jsou od dříku odděleny průběžným oblounem. Před těmito pilastry, nad srostlicemi pilastrů dolní etáže jsou na hranolových soklech s kartuší osazeny sochy: na severovýchodě sv. Bernarda z Clervaux (nápis na patce soklu: ”ST. BERNARDUS.”) a na severovýchodě sv. Floriána (”ST. FLORIANUS.”). V poli je segmentové okno se šambránou s ušima, na vnější hraně s dvojitou lištou a na vnitřní s odsazeným zakulacením, s podokenní římsou a ve špici vybíhající římsou nadokenní, pod níž je v suprafenestře mušle. Na západní straně věže okno není. Východní průčelí je dvouetážové a tříosé. Dolní etáž má prostřední osu oddělenu od postranních mohutnými srostlicemi barokních jónských pilastrů, na rozdíl od těch na nárožích průčelí, které jsou skromné. Pilastrové srostlice nesou úplné kladí, z něhož nad středním polem probíhá pouze římsa. V postranních mírně konvexních polích (které patří nárožním válcovým věžím) je po slepém obdélném okně s kasulovými záklenky, jejich pískovcové šambrány mají na vnější hraně dvojitou lištu a na vnitřní odsazené zakulacení, nahoře jsou zakončeny půlkruhovým okřídleným frontonem, v jehož poli je kartuš – jsou to stejné šambrány jako u oken severní boční lodi a u okna v dolní etáži severního průčelí válcové věže v severním průčelí kostela. Ve středním poli s úzkým lizénovým rámem je v ose o něco větší slepé okno se stejně utvořenou šambránou (avšak trochu odlišných proporcí) jako výše popsané. V jeho ploše je mezi dvěma zlacenými osmihrotými hvězdami (horní se svatozáří) pětiřádkový nápis: „MARIA / DEI PARENS / SINE PECCATO CONCEPTA / ESTO PATRONA NOSTRA / PERPETVA” a pod tím: „RENOV. FR. M S.A.O.” (rozepsaný konec: FRATER MEINRAD SIEGL ABBAS OSSECENSIS). To nám v chronogramu udává rok 1908, kdy za opata Meinrada Wenzela Siegla ze Stangles u Innsbrucku proběhla velká oprava kostela. První část nápisu v překladu: „Maria / Boží rodičko / bez hříchu počatá / budiž ochránkyní naší / věčnou”. Pod tímto oknem je šířkově oválné zamřížované okno s pískovcovou šambránou s lištou s ušima na příčné ose a volutovými závitnicemi, kterými se lišta stáčí do plochy šambrány na výškové ose – okno osvětluje prostor v hlavním oltáři. Horní etáž má prostřední osu lemovánu mohutnými srostlicemi barokních kompozitních pilastrů na dvouetážovém jednoduchém soklu (navazujících na ty v dolní etáži) a spolu s nimi je zakončena trojúhelným krepovaným frontonem, v jehož poli s úzkým lizénovým rámem je výškově oválná kartuše se zlaceným souměrně stylizovaným nápisem: „MARIA” a podložená akantovou ratolestí. Fronton má dole (nad srostlicemi pilastrů) úplné kladí, z něhož nad středním polem zůstává pouze římsa. V tomto středním poli s úzkým lisenovým rámem je okno s šambránou v podstatě totožného tvaru jako je u oken hlavní lodě v severním průčelí, liší se pouze tím, že má mnohem složitěji tvarovánu nadokenní římsu (ovšem v podstatě při zachování základního tvaru) a kartuš v suprafenestře nesou dva andílci. V postranních osách mají věže v této etáži již válcový tvar, na „nárožích” májí dvojice svazkových barokně kompozitních pilastrů nesoucích úplné kladí, jejichž hlavice jsou od dříku odděleny průběžným oblounem. Před těmito pilastry, nad srostlicemi pilastrů dolní etáže jsou na hranolových soklech s kartuší osazeny sochy: na jihovýchodním nároží sv. Benedikta (nápis na patce soklu: „ST. BENEDICTUS.”) a na severovýchodě sv. Bernarda z Clervaux (”ST. BERNARDUS.”). V polích mají po segmentovém okně se šambránou s ušima, na vnější hraně s dvojitou lištou a na vnitřní s odsazeným zakulacením, s podokenní římsou a ve špici vybíhající římsou nadokenní, pod níž v suprafenestře mušle. Nad frontonem je ve středu na hranolovém soklu osazena pískovcová socha Ježíše Krista jako světovládného Salvátora, před soklem značně vypouklá kartuš lemovaná do volut stočenými pásky a akanty, nahoře s mušlí. Po stranách jsou kartuše po jednom putti. Na stranách frontonu, nad pilastrovými srostlicemi, jsou sochy andělů s nástroji Kristova utrpení a oběti, na jižní straně s trnovou korunou a na severní se sloupem bičování a řetězem. Boční jižní průčelí se dělí na tři části: jižní průčelí trojlodí, jižní průčelí transeptu a jižní průčelí kněžiště. Jižní průčelí trojlodí zrcadlově opakuje rozvrh severního průčelí trojlodí, je však mnohem jednodušší, protože se prakticky odnikud pohledově neuplatňuje. V dolní etáži má z architektonických článků pouze korunní římsu jižní boční lodi, tvarem stejná okna (která jsou pouze v místech tzv. „Klostergasse”) mají zde pouze jednoduché šambrány s lištou na vnější straně. Horní etáž je sice pod korunní římsou dělena lizénami, ale na ně navazující segmentové opěrné zdi zakončené sokly nemají na nich osazeny sochy ani dekorativní vázy. K jižnímu průčelí jižní boční lodi je zde přistavěna patrová kaple sv. Kříže, která z vnějšku působí, jako by byla součástí sousedního konventu, pod její korunní římsou je od ostatní plochy oblounem oddělený vlys, na bočních (východním a západním) průčelích má po segmentovém obdélném okně v šambráně s lištou a ušima. Zimní sakristie zmenšuje východní část tzv. „Klostergasse”. Jižní průčelí transeptu je v horní (nezastavěné) části stejné jako průčelí severní, pouze nárožní pilastry nemají hlavice a okno v jižním průčelí má pouze jednoduchou šambránu s lištou na vnější straně. Jižní průčelí kněžiště je v horních etážích zrcadlově shodné se severním průčelím, pouze sochy na nárožích věže jsou jiné, na jihozápadním je socha neurčeného infulovaného světce (bez nápisu) a na jihovýchodním je socha sv. Benedikta (nápis na patce soklu: „ST. BENEDICTUS.”), dolní etáže jsou zastavěny přístavky. K jižní boční lodi (či přesněji mezi tuto loď a konvent) je přistavěna letní sakristie, která se tak uplatňuje pouze svým východním průčelím, ve kterém je velké zamřížované obdélné segmentové okno v jednoduché šambráně s lištou na vnější straně. Nad jeho korunní římsou je pultový štít s volským okem zakončený konkávně prohnutou římsou a na severní straně se soklem s na něm osazenou pískovcovou koulí. K nárožní válcové věži je přistavěna chodba spojující kostel s prelaturou čp. 1 a nad ní je empora kaple sv. Barbory, která je však přístupná pouze z prelatury. Jižní průčelí těchto dvou částí kostela má po stranách svazkové barokní jónské pilastry (otočené nezvykle do průčelí bočními stranami hlavic) s úplnými kladími pouze nad nimi. V poli mezi nimi jsou dvě okna, obě segmentová (to horní je vyšší se čtvrtkruhy vybranými rohy) s pískovcovými šambránami s lištou na vnější a odsazeným zakulacením na vnitřní hraně, s ušima a u horního okna s nadokenní segmentovou římsou, která je v úrovni korunní římsy, jíž nahrazuje. Sochy na průčelích kostela jsou dílem Františka Antonína Kuena, pouze sochu sv. Jana Křtitele v ose západního průčelí vytesal Edmund Jan Richter, který poté se svojí dílnou zhotovoval pouze architektonické a dekorativní články. Exteriér chrámu je nejen po umělecké, ale i po technické stránce velice pečlivě proveden – téměř všechny architektonické články jsou vytesány v pískovci, v omítce jsou provedeny snad pouze dříky pilastrů na nárožích příčné lodi. Interiér kostela je zaklenut.