Klášterec nad Ohří - městská památková zóna

Městské založení pochází z období vrcholného středověku, i když první písemná zmínka je poměrně pozdní. Centrem městské kompozice je náměstí E. Beneše se sítí přibližně pravoúhlých ulic. Obvod původního městského jádra je dodnes patrný, je ohraničeno ulicemi Palackého, Třebízského a Sv. Čecha. Z východní strany směrem k Ohři ohraničuje město areál thunovského zámku s krajinářským parkem, který tvoří spolu s radniční věží pohledovou dominantu zejména z druhé strany řeky. Z jihozápadní strany tvoří na mírném návrší dominantu hřbitovní kostel Panny Marie Utěšitelky, který město symbolicky ohraničuje a tvoří přechod mezi zástavbou a volnou krajinou. Kostel tak má zásadní krajinotvornou a městotvornou funkci a svědčí o barokním umění krajinářské kompozice. Severovýchodní cíp městského jádra (ulice Tyršova a Chomutovská) je tvořen původním chudým předměstím, které vzniklo zřejmě až v 18. století v době nárůstu obyvatelstva, jež nemohlo vlastnit půdu. Po požáru v polovině 19. století byla část této chudinské zástavby asanována a využita pro rozšíření zámeckého parku. Dále na severovýchod od tohoto předměstí stával areál Thunovské porcelánky, z něhož zůstal zachován zlomek v podobě několika památkově chráněných budov, vč. torza kruhové pece. Západně od města vznikl kolem empírové budovy střelnice (dnes restaurant Peřeje) v 19. století areál lázní Evženie s parkově upraveným areálem, postupně doplňovaný až do dnešního rozsahu. Součástí MPZ je i louka v Rašovicích na druhé straně Ohře, které tvoří volné pohledové předpolí zámku a centru města. Výstavba sídlišť v Klášterci a Miřeticích v době socialismu centrum poněkud odstavila na kraj města, což ještě posílila výstavba průtahu silnice č. I/13. Historické centrum se tak ocitlo v excentrické a méně významné pozici.