Rumburský loretánský komplex je nejseverněji umístěným na území České republiky. Kromě Svaté chýše jej tvoří ambity, klášterní kostel sv. Vavřince a bývalý kapucínský konvent (nyní Městská knihovna Rumburk). Největší úctě se mezi poutníky těšila kopie sochy Černé Madony (1694). Nepříliš častou součástí ambitů byly tzv. Svaté schody (1768-1770), kopie schodiště z paláce Piláta Pontského. Loretánská kaple v Rumburku stála původně na volném prostranství na okraji města, v blízkosti kapucínského konventu a zámecké budovy. Od počátku se počítalo s tím, že bude obklopena ambity. Byla zamýšlena jako uzavřený komplex staveb kolem centrální Svaté chýše, s obdélným arkádovým dvorem a obytnou budovou (frontispiciem) v průčelí. Stavební vývoj areálu začal položením základního kamene 9. 9. 1704 a skončil až ve třicátých letech 20. století. V první stavební etapě byla v roce 1707 dokončena samotná Svatá chýše. V padesátých letech 18. století nechal kníže Josef Václav Liechtenstein, synovec Antonína Floriana, zřejmě podle plánů J. L. Hildebrandta, postavit ambity. Současně s nimi byly v severních rozích křížové chodby postaveny dvě kaple (Pražského Jezulátka a kaple sv. Jana Nepomuckého, nyní kaple P. Marie Lurdské). V roce 1753 byla dokončena věž nad obytnou budovou. Celá stavba křížové chodby byla dostavěna roku 1755 pod vedením stavitele Wenzela Kwieta. K nejcennější části ambitu patřily Svaté schody (Sancta Scala) s kaplí Kalvárie, vysvěcené v roce 1770. Na klenbě schodiště se nachází výjev Triumf Kříže a Příslib Posledního soudu. Po stranách schodiště byly umístěny dřevěné sochy vysmívajících se Židů od Eliase Dollhopfa ze Slavkova (1703-1773). Výstavba areálu byla dokončena až na přelomu 19. a 20. století. V jižní části ambitů byla nejprve v letech 1890-1909 postavena kaple Nejsvětější Trojice, jako poslední pak v letech 1929-1930 vyrostla kaple sv. Josefa. Po roce 1709 dokončil neznámý vynikající mistr vnější výzdobu loretánské kaple. Štukové reliéfy zobrazují výjevy ze života Panny Marie. Autorem kvalitní sochařské výzdoby loretánské kaple (sochy Sibyl a proroků) byl liechtensteinský dvorní sochař Jan František Biennerth ze saského Schirgiswalde. Původně byla střecha rumburské loretánské kaple jako jediná v českých zemích lemována balustrádou se šestnácti sochami světců, představujících Ježíšovo příbuzenstvo. V roce 1808 byly sochy v důsledku poškození střechy sneseny, restaurovány a některé z nich umístěny na sokly balustrády před vstupem do loretánského areálu. Plochá, do středu klopená střecha s úžlabím uprostřed, byla nahrazena střechou valbovou.