kaple, zvaná Heymannova

Objekt kaple je včleněn do kamenné ohradní zdi zahrady u domu čp. 30. Zděná, omítnutá (omítnutí hlazené, ale nedohlazené) k západu orientovaná stavba, na exteriéru obdélného půdorysu s půlkruhovým závěrem na západě. Kaple je zastřešena vzedmutou oktogonální kupolí s čtyřbokou lucernou s kamenným půlkulovým vrchlíkem ukončeným piniovou šiškou, za štítovým průčelím sedlová střecha pokrytá pálenou bobrovkou. Hlavní východní průčelí klasické kompozice je rozděleno jednoduše profilovanou římsou na dvě podlaží, přičemž horní je sotva poloviční výšky dolního. V obou podlažích má po stranách pilastry, které mají po třech svislých obdélných vpadlých zrcadlech - po jednom úzkém mezi dvěma širšími. Tato zrcadla jsou od druhé pol. 20 st. dle návrhu místního kamenosochaře Josefa Mrázka vyplněna mozaikově skládanými úlomky barevného skla a glazované keramiky. Touž mozaikou je opatřena i plocha mezi pilastry horního podlaží, která je proražena horizontálním oválným oknem. Po stranách horního podlaží jsou jakési „uši“ kdysi snad opatřené štukovými volutami. V ose dolního podlaží je obdélný otvor původně opatřený dvoukřídlými levými dovnitř otvíravými rámovými dveřmi se čtyřmi výplněmi. Průčelí zakončuje trojúhelný hladce omítnutý tympanon. Zbývající průčelí jsou členěna pouze korunní římsou, nad níž je od kopule spádovaný úzký pás střechy krytý bobrovkami. Centrální interiér má půdorys oktogonu, jehož čtyři strany, počínaje čelní, jsou delší oproti těm, které jsou mezi nimi. V delších stranách jsou vysoké pravoúhlé niky zaklenuté segmentem, nad kterými jsou niky nízké, v nichž jsou oválná, dnes většinou zazděná okna. V užších stranách jsou v půdorysu půlkruhové niky zaklenuté konchou. Spodní okraj kopule je zvýrazněn úzkou jednoduše profilovanou římsou. Dlažba interiéru je cihelná, nepůvodní, dochován pozůstatek starší dlažby ze šestibokých dlaždic.