Kompozice hmoty vily se odvíjí od tektonického principu utváření objemu zevnitř navenek – vnější podoba úzce souvisí s dispozicí (vnitřním obsahem) a zároveň je stavba koncipována na principu „kosti a kůže“ – konstrukce, obalené vnější „slupkou“ fasády. Vila je částečně podsklepená, se zvýšeným přízemím a s obytným podkrovím. Jedná se o členitou srostlici hmot, postavených na téměř čtvercovém půdorysu, s vystupujícími arkýřovými prvky bay window v přízemí a oriel window v podkrovní části, se stříškami navazujícími na fasádu a s různorodými štíty jednotlivých místností v podkroví. Zajímavým prvkem v části střechy orientované do ulice Horákova je vikýř s vezírem (tj. dekorativně prořezávaným otvorem, typickým pro lidové stavitelství) pro odvětrání krovu, patrný ze vzdálenějšího pohledu při přístupu od lesa. Vila inspirovaná britským venkovským typem sídla (tzv. British Cottage Style) s centrální převýšenou halou, kolem které jsou uspořádány další místnosti a s oddělením provozů rodiny a služebnictva a pro ně oddělenými vstupy, odpovídala již v počátku své existence nově se prosazujícím moderním požadavkům na bydlení. Vila je odrazem Jurkovičova přístupu k architektonické tvorbě jako k celistvému dílu (tzv. Gesamtkunstwerk), kde se celek i detaily vzájemně doplňují, ovlivňují a spoluutvářejí a kde je kladen důraz na spolupůsobení jednotlivých složek (architektura, umělecké řemeslo, užité i výtvarné umění atd.). Jurkovič kladl důraz na zpracování jednotlivých částí vily v závislosti na jejich významu, což se projevuje i na fasádách (a obdobně tomu bylo i v interiéru). Významné fasády (pohledově od vstupní brány a ze zahrady při západní straně pozemku) jsou členitější, barevnější, více zdobné a detailněji zpracované než jednoduše pojaté zbývající dvě strany objektu. Použití barevnosti není nahodilé, ale podléhá určitému systému – jsou zohledněny a odlišeny prvky hlavní, podružné, výplňové atd., zpravidla provedené v lazurním taženém nátěru. U technických, často namáhaných a provozních částí a prvků jsou použity nátěry krycí. Kámen na stavbu byl dovážen ze třech různých lomů, nejvýraznějším zde použitým druhem je červený slepenec „old red“. Fasády jsou provedeny z hrubé dvouvrstvé omítky pískové barvy (obdobné jako břizolit, avšak namísto slídy s obsahem živce), pohledové hrázdění na fasádě a okřídlí štítů (tj. čelní krytí šikmých předstupujících částí střechy u štítu) je modré, stejně jako rámy oken u celé vily. Okna jsou různě velká a rozmístěna nepravidelně s ohledem na vnitřní dispozici, větší okna jsou v horních částech členěna čtvercovým rastrem z podružných profilů. Střešní krytina je provedena z unikátních pálených jednodrážkových střešních tašek. Výrazným hmotovým prvkem přízemí je kamenná arkádová lodgie (červený slepenec), která tvoří krytý přechod mezi interiérem a zahradou (původně u hlavního, dnes u vedlejšího vstupu do vily ze zahrady), jejíž zdivo přechází do zábradlí horní terasy a je osazeno ve výšce zábradlí svisle členěnými modrými prvky ve tvaru trojúhelníků, korespondujících se štíty. Dva oblouky arkádové lodgie přechází u vstupní fasády do podezdívky. U této vstupní fasády, orientované k ulici Jana Nečase, se výrazně uplatňuje hmota přízemního arkýře – tzv. bay window, krytého samostatnou stříškou navazující na fasádu. Dalšími výraznými prvky zde jsou dva štíty, ve vrcholových částech bedněné (klasově, vějířově) s hlavními prvky v červené barvě a podružnými – výplňovými prvky v barvě žluté, s otvory pro odvětrání krovu. Ve štítové stěně, navazující na bay window jsou symetricky rozmístěna 4 menší okna. Všechny štíty jsou u této stavby lemovány modrým okřídlím a jsou doplněny bílou, modře lemovanou a obloukovými otvory prolamovanou lištou. U průčelí se štítem, který se nachází nad nástupním obloukem do arkádové lodgie, je kolem okna osazené v modrém rastru deštění umělecké dílo – výjev z pohádky Bača a drak od Josefa Bolfa, provedený ve smaltu jako transkripce původního motivu skleněné mozaiky od Adolfa Kašpara, která se nedochovala. Fasáda orientovaná do zahrady je výrazně hmotově členitá. Uplatňuje se zde pohledově delší část arkádové lodgie a vstup do původního vinného sklepa (dnes průchod do technického suterénu), krytý stříškou přiléhající k fasádě, vynesenou předsazenými modrými dřevěnými pilíři téměř kubistického pojetí, s prolamovanými červenými zdobnými červenými detaily. Dalšími výraznými prvky jsou zde tzv. oriel window – nárožní arkýř osazený na krakorcích v patře a anglický typ hrázdění, který přesahuje i do navazující boční fasády a který je zdůrazněný modře na pozadí omítky. Důraz je kladen na vyjádření principu – tektonického utváření stavby s hrázděnou konstrukcí (vnější výraz však nekoresponduje s nosnými prvky uvnitř konstrukce – je zde upřednostněno výtvarné působení a obsah sdělení). Výrazné velké okno od prezentačního salonu, které bylo původně umístěno v šikmé poloze a změněno při instalaci těles ústředního vytápění na svislé okno s parapetem, dotváří celkový obraz fasády do zahrady při nároží orientovaném na sever, stejně jako dva štíty, bedněné (klasově, vějířově) ve vrcholových částech a menší štít s protáhlým oknem lemovaným červenými trelážemi, zakončený stříškou s polovalbou a přisazený k fasádě ve středové části zahradní fasády. Fasáda podél hranice souseda v ulici Horákova je pojata jednoduše, s mírně předsazenou hmotou v její části, zdůrazněné rastrově členěným hrázděním, které přechází od zahradní fasády a na které zde navazují dva štíty místností původního atelieru, zdůrazněného na nároží již zmíněným oriel window. Štíty jsou pojaty obdobně jako u zbytku stavby – v horní části jsou provedeny ve vějířovém bednění s větracími otvory, pod kterým probíhá obloukově prolamovaná bílá, modře lemovaná lišta. Předsazení fasády probíhá v menším úseku fasády než v patře i do přízemí. Ustupující provozní část fasády má nepravidelně rozmístěná okna. Většina oken je opět v horních partiích členěna jemnějším čtvercovým rastrem z podružných profilů. Fasáda rovnoběžná s ulicí Horákova je také jednoduše pojatá, výrazným prvkem je vstup po schodech do provozní části vily (původně vstup pro služebnictvo a zaměstnance ateliéru). Vstup je umístěný v předsazené hmotě a je krytý stříškou, zakončenou polovalbou, navazující na fasádu. Jako výrazný prvek se zde uplatňuje štít v podkrovní části, provedený bez bedněné vrcholové části a zakončený polovalbou, a také kompozice asymetricky umístěných dvou oken v přízemí a podkroví v kombinaci s malými okénky rozmístěnými v pravidelném rastru. Při obnově byla vybudovaná rampa podél fasády orientované do ulice Horákova, vede k dnešní pokladně, a plní úlohu hlavního vstupu do expozice. V kamenné podezdívce se zde nachází dvě suterénní okna, dnes ústící do zázemí průvodců a personálu vily. Celá vila je dnes uzpůsobená pro potřeby návštěvnického provozu. V současné době je suterén (kde se původně nacházel byt správce, technické zázemí, sklepy a vinný sklípek) využívaný pro pokladnu s prodejní plochou a se zázemím pro personál a pro čekající návštěvníky a také pro místnosti technického vybavení. V místech původního vinného sklípku jsou toalety pro návštěvníky. Ze suterénu je přístup na původní provozní schodiště, které probíhá až do podkroví, kde navazuje na místnosti Jurkovičova ateliéru, dnes využívané pro dočasné expozice. V bývalé kuchyni ve zvýšeném přízemí se dnes nachází kancelář správce vily, přístupná také po provozním schodišti. V dřívější soukromé části v přízemí, určené pouze pro rodinu (ložnice, dětský pokoj, koupelna), je dnes instalována expozice o životě a díle D. S. Jurkoviče. Tato část navazuje přes chodbu jak na centrální převýšenou halu se vstupem přes zádveří na zahradu, tak i na provozní schodiště. Centrální převýšená hala se sedlovým záklopem a s galerií – ochozem v patře je zčásti replikou, viditelné konstrukční prvky, záklopy podkroví a části povrchů jsou ale původní. Důležitými prostorovými prvky jsou zde tzv. Plauderck (útulný koutek) a alkovna (výklenek) s knihovnou, oddělitelná těžkým závěsem. Výjimečné jsou i některé detaily (vyřezávaný motiv kříže jaderníku granátového jablka, inspirovaného vídeňskou modernou a uplatněného na některých nosných konstrukčních prvcích, geometricky dekorativní kování atd.). S halou je propojený i prostor Jurkovičovy prezentačně-prodejní místnosti, dnes využívaný pro dočasné expozice. Z galerie převýšené haly je přístupná místnost využívaná pro edukační účely (původní pokoj pro hosty). Místnost podkroví, která byla v části krovu vestavěna po druhé světové válce, je využívána také pro edukaci a lektorské aktivity. Ve vile je dochován velký podíl původních povrchů (např. unikátní část původní linkrusty s podílem mletého korku v převýšené schodišťové hale, části korkového linolea ve dvou barvách – červené a zelené nebo původní xylolitová podlaha v zádveří při vstupu do zahrady. Interiérové omítky se svrchní sádrovou vrstvou byly očištěny na původní úroveň a zakonzervovány. Z technických prvků jsou dochovány např. mřížky původního horkovzdušného vytápění, imitace krbového tělesa v centrální hale, litinová otopná tělesa s původními hlavicemi, kování, mechanismus otevírání horních křídel velkého převýšeného okna i lustr přebudovaný už v roce 1906 z plynového na elektrický a zavěšený na táhlech se závažími s možností posunu výšky jeho polohy. V části krovu přístupného od provozního schodiště přes lektorskou místnost je také dodnes umístěna původní nádrž, do které se čerpala voda ze studny pro následné gravitační rozvody. Konstrukční systém je dochovaný téměř celý původní: hrázděné zdivo s omítnutými korkovými deskami zvenčí i zevnitř, s výplní vnitřního prostoru směsí mletého korku, písku a hydraulického vápna. Úseky u komínů jsou rovněž zachovány (zdivo z pálených cihel). Zajímavé je i použití dvouvrstvého zastřešení při uplatnění kombinovaného systému krovů, převážně hambálkového provedení, přičemž na záklopech podkroví je dochována vrstva hlíny smíchaná se slámou, která je vzdušným prostorem krovu oddělena od střešní krytiny z původních, unikátních pálených střešních tašek. Z uměleckých děl je významný originál „Myslitel“ od Jana Štursy vedle dnešního vstupu ze zahrady, ponechaný ve své historické poloze.