Celkové rozměry lokality jsou přibližně 150 x 100 m a zaujímá plochu okolo 1,5 ha. Na základě terénních reliktů ji lze rozdělit na tři části. Přední severovýchodní část je od předpolí vydělena příkopem, na jehož vnější straně se snad nachází i sporé zbytky valu. Příkop, který přepažuje celou šíji, má dnes šířku okolo 8 m a hloubku 2–8 m. Samotná přední část má charakter k jihovýchodu pomalu klesající plošiny o šířce 20 (severozápadní část) až 15 m (jihovýchodní část). V jihozápadní části se nachází nevýrazná mírná vyvýšenina o rozměru 14 x 4 m. Na jižní straně plošina pozvolně přechází ve výrazný val, který spolu s druhým příkopem vyděluje střední část lokality. Tento val na vnější straně doplňuje nevýrazný příkop, který ovšem není propojen s předním příkopem a pouze v náznaku se napojuje k příkopu vydělující třetí část lokality. Druhý příkop, který má většinou šířku okolo 10 m, obkružuje ze všech stran střední část lokality. Ta má podobu rozsáhlé, oválné, k jihu pozvolna klesající plošiny o průměru okolo 50 m. Převýšení mezi centrálním plató a dnem okružního příkopu dosahuje až 5 m. Na severovýchodní, čelní, straně plošiny se nachází náznak valu, snad pozůstatek původního ohrazení neznámého charakteru. Při západní hraně plošiny se nachází zbytky přibližně obdélné terénní deprese o rozměrech 13 x 6 m. Do ní z východní strany ústí drobný 1,5 m široký a skoro 4 m dlouhý výkop. Další výkop se nachází na západní straně a navazuje na jihozápadní roh deprese. Výkop je široký okolo 2 m a vede v délce 8 m až do západní části okružního příkopu. Za současného stavu nelze rozhodnout, zda je celá deprese pozůstatkem po původní zástavbě s možnou vstupní šíji na východě, či jde o relikt dřívějších výkopů. Recentního stáří je jistě západní výkop, který má stále na spodní části charakteristický odval. Třetí, nejmenší část lokality představuje na opyši ostrožny umístěná plošina o rozměrech přibližně 26 x 23 m. Na severní straně je proti střední části vydělena okružním příkopem, na který na východní straně navazuje příkop, obepínající ji ze tří stran. Na západní straně nebyl příkop plošiny propojen s okružním příkopem střední části. Příkop třetí části lokality má šířku 6 až 8 m a hloubku 2 až 4 m. Na vnější straně příkopu je místy patrný val, který pomalu přechází v okolní svah. Pouze na západní straně val přechází postupně ve vnější hranu západní části okružního příkopu. V rámci okružního příkopu a centrální plošiny se nachází množství volných kamenů, ovšem bez jakýchkoliv pozůstatků malty, která se dnes na lokalitě vůbec nevyskytuje. Na jižní hraně zádní části lokality je v postupně klesajícím svahu patrné narušení, ve kterém je patrná erodující sídlištní vrstva, obsahující velké množství přepálené mazanice a četné fragmenty keramiky. Část prvního příkopu, přední a střední části jsou narušeny novodobou pěšinou, která lokalitu zpřístupňuje. Vnější hrana prvního příkopu s možným vnějším valem je dnes špatně čitelná pro lesní cestu, která podél lokality prochází na severovýchodní straně a pro skládkovaní odpadu z nedalekého hřbitova, který zde je nebo byl ukládán. Prokazatelně na lokalitě prováděli výkopy místní obyvatelé z Osik v roce 1954. Další nálezy pochází z povrchových sběrů J. Doležela (1981-1982), S. Vohryzka (2012) a M. Dejmala (2024). Nálezy ze sběrů jsou datovány kolem poloviny 13. století s možným přesahem na obě strany. Podle charakteristických stop v terénu je lokalita také rabována hledači s detektory kovů. Nepublikované zaměření lokality patrně provedl J. Doležel, M. Plaček pak na počátku 80. let 20. století pořídil skicu lokality, která byla několikrát publikována. Poslední, zatím nepublikované, zaměření provedli v roce 2024 M. Dejmal a M. Prišťáková.