Lokalita se nachází na hranici k. ú. Přešťovice a k.ú. Slaník. Při výzkumu archeologů B. Dubského a J. Böhma ve 20. a 30. letech 20. století zde byla prozkoumána část osady s nálezy zahloubených obydlí a na návrší pohřebiště čítající několik stovek žárových hrobů. Početný soubor archeologických nálezů, jehož součástí jsou i importy z území římských provincií, představuje důležitý pramen pro poznání hmotné kultury tohoto období. Rozsáhlé sídliště ze starší a mladší doby římské leží v nadmořské výšce 384 – 400 m na mírném J a V svahu návrší „Na býkovci“ (kóta 407,2 m) na levém břehu řeky Otavy, která lokalitu ohraničuje na J straně. Na V straně osídlení dosahovalo až k potoku Rohozná, který zde obtéká návrší „Na vrchu“ a ústí do řeky. Skutečný rozsah osídlené plochy nelze při současném stavu znalostí objektivně stanovit. Archeologické nálezy z doby římské byly dosud zachyceny na ploše cca 400 × 250 m. Sídliště bylo objeveno v roce 1932, kdy zde archeolog B. Dubský zjistil kulturní vrstvu s nálezy keramiky. V následujících letech postupně prozkoumal několik parcel v k. ú. Slaník a Přešťovice, v letech 1933 - 34 zde souběžně probíhal výzkum Státního archeologického ústavu v Praze vedený dr. J. Böhmem. Na V okraji sídliště (staré parc. 251, 252 v k. ú. Slaník) zjistil Dubský čtyři germánské zahloubené chaty s nálezy zlomků keramiky s rytou a plastickou výzdobou, zvířecích kostí a přeslenů. Pozdější výzkum dr. Böhma zde odkryl řadu sídlištních objektů a kůlových jam, mezi nálezy se kromě zlomků keramiky objevila imitace římské lampy, bronzové spony a zlomek terry sigillaty. Další fáze výzkumu proběhla v navazujících parcelách v k. ú. Přešťovice ve střední části sídliště. Rovněž tady Dubský prozkoumal chatu o rozměrech 7 × 6 m, která obsahovala početný soubor keramiky, přeslen, zvířecí kosti a losí paroh. Výzkum v Z části sídliště (býv. parcely 269, 270 a 271) zachytil několik sídlištních objektů, ohnišť a množství kůlových jam, mezi nálezy se kromě zlomků keramiky vyskytly železné nástroje, bronzové spony, keramický cedník, zlomky terry sigillaty, importovaná třecí miska a pohárovité vykuřovadlo s kolkovanou výzdobou. Halštatská mohyla a ploché žárové pohřebiště z doby římské leží na plochém temeni a na mírném J a Z svahu návrší Na vrchu (kóta 416,7 m). Mohyla situovaná v nejvyšším bodě návrší má průměr 12 m a výšku 1 m. Prozkoumaná část žárového pohřebiště zaujímá plochu asi 8 arů, na níž bylo prozkoumáno celkem 522 hrobů uložených vesměs v keramických nádobách. V S části byly pohřby uspořádány v nepravidelných řadách, v J a Z části byly nepravidelně rozptýleny. Na pohřebišti na návrší „Na vrchu“ prozkoumal prvních šest hrobů v roce 1924 archeolog B. Dubský. Ve výzkumu pokračoval po roce 1934 současně s výzkumem blízkého germánského sídliště, tehdy se podařilo odkrýt dalších 450 hrobů. Většinou se jednalo o chudé žárové pohřby uložené v jedné keramické nádobě, okrajově se vyskytly i prosté jamkové pohřby bez nádob. Několik hrobů mělo kamenné obložení. Kromě zbytků spálených kostí byly v popelnicích zjištěny přepálené kovové a jantarové korále, bronzové jehlice, zbytky kostěných hřebenů a pazourky.