Nový Bor (Haida) byl v souvislosti s rozvojem sklářství povýšen Marií Terezií na město v roce 1757. Díky sklářské konjunktuře bylo inženýrem Emanuelem Kleinwächterem na popud hraběte Filipa Kinského rozšířeno o novou čtvrť s rozvolněnou zástavbou obklopenou zelení a pravidelnou komunikační sítí. Zvolené urbanistické řešení na principu zahradního města je na svou dobu naprosto unikátní a na našem území prakticky ojedinělé. Co se stylového východiska týče, novoborské domy můžeme označit za poměrně konzervativní stavby, kombinující doznívající baroko s klasicistními prvky. To je i případ památkově chráněných domů čp. 170 a 171. Po dobu své existence prošly celou řadou stavebních úprav, kdy byly různě rozšiřovány o všemožné přístavky. Výrazně negativní zásah pak představovala „rekonstrukce“, provedená na konci 20. století.